Kapitola 32
32.
Z |
achmuřenému Krannovi připadalo, že první den Jarního trhu přišel příliš rychle. Pověděl ostatním o majorově návštěvě, ale nedokázali mu poradit, jak doufal. Tila poznamenala, že Oddaní byli založeni na dobrých principech, takže mezi nimi musí být i slušní lidé.
Vesna na to šel z druhé strany: myslel si, že je to past, a přemítal, jestli se je chystají přepadnout ze zálohy. Břečťanové kruhy byly v půli cesty mezi Narkangem a pevností Oddaných. I když zabít nebo unést Isaka by byl riskantní podnik, nebyl neproveditelný. Všichni věděli, že podle Oddaných byly Eolis a Siulents příliš nebezpečné na to, aby se volně pohybovaly po Zemi.
Byl by to od nich dost zásadní krok. Museli by opustit své pozice v království Emina Thonala, ale pokud si myslí, že by to za to stálo, mohli se o to pokusit.
* * *
„Břečťanové kruhy? Kdo vám, u Vrestových vousů, o nich pověděl?“ Když se Isak na chrám zeptal, zatvářil se Emin skutečně překvapeně. Seděli na vyvýšené terase s výhledem na město, stany a praporce Jarního trhu. Dopolední déšť se utišil a Isak obědval s Eminem.
Král byl oblečen stejně honosně jako vždycky a zdálo se, že se na něm napětí posledních dní vůbec nepodepisuje. Za dva dny bude v ohrožení jeho život i město a on byl uvolněný a klidný.
„Zaslechl jsem, jak se o nich někdo baví.“
„To musel být zvláštní rozhovor,“ vzbudil Eminovu zvědavost. „Málokdo se o tom místě rád baví. Ale když už se ptáte, Břečťanové kruhy jsou opuštěný chrám, kdysi zasvěcený Belarannar. Teď už tam ale nikdo skoro nechodí. Nachází se v Llehdenu. To je zvláštní místo.“
„Zvláštní?“
„Ano, zvláštní.“ Emin si odfrkl. Na okamžik byl vážný a odtažitý. Pak se mu ale vrátila dobrá nálada. „Jeden můj přítel se tam před několika lety ztratil. Je to docela rozlehlé hrabství – žádná města, ale spousta vesnic, kterým se daří vcelku přežít.“
„A kdo tam vládne?“
„Nikdo. Už po generace tam žádný pán není. Jak jsem řekl – dějí se tam divné věci a lidé se tomu místu vyhýbají. Obyvatelé nejsou k cizincům nepřátelští, ale žijí podle jiných pravidel. Ještě se mi nepodařilo sehnat výběrčího daní, který by tam šel – více než jednou,“ dodal ponuře. Neurčitě se usmíval. Nebyl rozčílený, ale netěšilo ho, že nad tím místem ztratil kontrolu.
„Llehden je jako ostrov: člověku to tam připadá mnohem izolovanější, než to ve skutečnosti je. Když tam přijedete, tamní krajina se vám jeví, jako by byla – no, ostřejší. Jako by přírodní magie ovlivňovala prostředí a realita mnohem více podléhala folklóru a mýtům. Gentrové, hejkalové, upíři – to všechno je tam mnohem běžnější. Pokud tam nemusíte, na vašem místě bych tam nejezdil. Takové místo má vlastní zákonitosti. Mám pocit, že byste tam nebyl vítán.“
„Takže to není ideální místo na výlet,“ řekl tiše Isak a změnil téma hovoru. Zeptal se na historii Jarního trhu.
Eminovi se ulevilo, usmál se a stručně mu nastínil historii Narkangu.
* * *
Druhého rána Jarního trhu se Isak probudil a viděl, jak mu mezi okenicemi vniká do pokoje sloupec slunečního světla. Pochmurná nálada předešlých dní zmizela, a když otevřel okna, přivítal ho vlahý mořský vánek. Včera byl ještě vzduch plný hutného pachu mořských řas a nasáklého naplaveného dříví. Dnes cítil život a energii mořských vln. Když si oblékal Siulents a připínal Eolis, usmíval se. Nartisovu modrou kápi si připnul k opasku. Dnes se za ní nechtěl schovávat, ale tam venku na planině bude spousta lidí. Nechtěl se zaobírat tím, kolik lidí mu čte ve tváři.
Vyrazili brzy. Isak se rozhodl, že pojede na koni. Chtěl ho mít nablízku, kdyby se věci nějak zvrtly. Aby nějak odůvodnil, že je jediný šlechtic na koni, vyrazil si prohlédnout trh. Toraminova výška držela zvědavce v uctivé vzdálenosti. Doprovázela ho Tila. Seděla bokem na Megennovi. Měla sice klasické sedlo, ale pomocí připevněných přikrývek se jim podařilo vytvořit něco, na čem mohla jet pohodlně. Isak chtěl, aby byla Tila v bezpečí, kdyby došlo na zběsilý úprk k bránám. Její klisna byla vhodná na cestování, ale Megenn byl větší, rychlejší a vycvičený do bitvy.
Zdálo se, že na pláni se sešlo celé město. Farlany obklopovala změť zvuků, hemžení lidiček. Klusali kolem polních kuchyní, akrobatických představení, bardů a spousty zvláštních a fascinujících her. Vesna byl samozřejmě u ohrady, kde se konal turnaj. Sledoval soutěžící a připravoval se na první souboj. Vylosovali, že se utká s neurozeným mladíkem, který vyhrál dopolední souboje. Tradice velela, že několik rolníků a učedníků z města bude moci zkřížit dřevce se šlechtici. Král jim poskytl zbroj i koně a v případě vítězství jim osobně poblahopřál.
Vysoký mladík s ruměncem ve tváři byl nadšený, že se může s legendárním hrabětem utkat. Vesna si se soubojem nedělal nejmenší starosti. Víc ho zajímali dva muži v barvách Oddaných – šampión z královy gardy a jeden bohatý rytíř z města. Ten dokonce přišel Vesnu osobně pozdravit. Vesna si při rozhovoru všiml, že muž má na uchu tetování.
Než rytíř odešel, vrhl ještě závistivý pohled na Vesnův magický meč. Vesna pocítil záchvěv nervozity. To se mu nestávalo. Blázne, spílal si s úšklebkem. Zamiluješ se a je z tebe najednou zase stydlivý chlapeček. Ten chlapík z Bratrstva se na tebe přišel podívat, protože jsi prostě dobrý. Nezapomeň, že lidé si nepamatují tvoje jméno bezdůvodně.
* * *
Isak si trh užíval mnohem víc, než čekal. Líbila se mu zvláštní, exotická jídla, která se všude nabízela – většina ingrediencí pocházela z oceánu. I když Isak poznával máloco z toho, co mu rozzáření kuchaři podávali, utišil hlad víc než dostatečně ještě předtím, než měl pojíst s králem. Čím déle trhem projížděli, tím zvláštnější věci viděli.
Isak se zastavil, aby mohl chvíli sledovat vystoupení čaroděje-samouka v otrhaném hábitu, jak prochází svůj skrovný repertoár triků. Většinu publika pochopitelně tvořily malé děti, ale Isaka představení fascinovalo, ať už bylo jakkoli ubohé. Sledoval pohyby muže, zakusil na vlastní kůži změny atmosféry a rychle pochopil, jak se čaroději daří udržet zájem okouzlených dětí. Měl jen minimální magické schopnosti, ale Isakovi se líbilo, jak důmyslně je využívá.
Když představení skončilo, Isak muži pokynul a dal mu zlatý emin. Čaroděj ho zahrnul díky. Isak jen pokrčil rameny. Byl na rozpacích z toho, že vyvolal tak dojemnou scénu. Tila se podivila nad jeho štědrostí, ale Isak se jen zazubil. Vytvořené efekty se mu líbily stejně jako přítomným dětem.
„Něco mě naučil. To za minci stojí.“ Sepnul ruce, napodobil jednu čarodějovu nesrozumitelnou formuli a ve vzduchu se na moment zatřepotala dvě ohnivá křidélka. Dívka se usmála, když viděla, jakou má radost, a snažila se nedat na sobě znát, že je jí smutno z toho, že si Isak podobnou zábavu neužil nikdy předtím. Někdy bylo těžké, při vší jeho síle a mohutnosti, nezapomenout, že dospěl teprve nedávno.
„Pojeďte, pane, měli bychom se vrátit zpátky do pavilónu,“ řekla nakonec. Isak měl jíst s králem v panovnické lóži jednoho ze dvou obrovských stanů vedle turnajového hřiště.
„Nejdřív tygři,“ prohlásil. „Emin říkal, že je tu někde zvěřinec. Myslím, že bude odsud po větru. Dokud neuvidím tygra, odmítám dělat cokoli jiného.“ Natáhl se a sevřel jí s bratrskou náklonností ruku. Když Tila viděla, jakou má radost, musela se usmát a následovat ho.
* * *
„Tak co, můj pane, stále si myslíte, že sázku vyhrajete?“ Emin ukázal doutníkem na rytíře, kterému zrovna obecenstvo tleskalo. Mladík na sluníčku zářil. Otáčel se i s koněm kolem dokola a mával divákům. Hledí měl zvednuté a Isak hleděl do rozzářené tváře jinocha stejně starého, jako byl sám. Stal se novým šampiónem královské gardy, a navíc nejmladším v historii. Král mu za to věnoval zlatem vykládané brnění. Přilba byla vytvořena tak, aby připomínala andělské rysy jednoho z Karkarnových aspektů – chlapecký úsměv a jediná, krvavě červená slza stékající po pravé tváři. Tu tvář používali pro své masky často i harlekýni.
„Je dobrý, ale s hrabětem Vesnou se nemůže měřit,“ odpověděla za svého pána Tila.
Zapýřila se, když se na ni Emin usmál a zeptal se: „Vy už jste viděla hodně podobných klání, slečno?“
„Můj bratr tím žije, Vaše Veličenstvo.“
„Tak to byste možná mohla posoudit další dva soutěžící, až se budou představovat. Děkuji vám, má drahá. Lorde Isaku, zatímco mi bude vaše nejschopnější poradkyně připravovat další sázku, měl byste si prohlédnout dav.“ Z talíře před nimi si vybral slazeného garnáta a kývl k protějšímu pavilonu. Isak sledoval směr jeho pohledu a spatřil skupinu lidí, sedících naproti nim.
Nebylo jednoduché vyniknout v davu bohatých šlechticů a šlechtičen, ale Herolenovi Jexovi se to podařilo. Oblečen do červené a bílé se natřásal na cestičce a následovalo ho pět kumpánů. Všichni se dívali jen na něj. Tmavá pleť ostrovana ze západu ještě více ztmavla sluncem. Isak si toho muže snadno dokázal představit, jak si to rázuje po palubě lodi. Jex si vykračoval, jako by mu pavilon patřil, a k tomu i všichni přítomní. Zářícím úsměvem častoval řady lidí a ti se tvářili, jako by sílu toho úsměvu cítili až na kůži. Hemžila se kolem něj spousta šlechticů, kteří se předháněli, aby na ně pohlédl, a když se tak stalo, klonili zrak, jako by měli co do činění s králem. Ten člověk byl sice nepřítel, ale i tak ho musel Isak obdivovat.
Když kolem nich procesí procházelo, pohlédl Isak na Emina. Král měl oči přimhouřené a soustředěné. Sice pokuřoval doutník, jako by se nechumelilo, ale kouř před očima nevnímal. Isak pohlédl na protější pavilon. Jex už se usadil a díval se přímo na ně. Pirát se rozvalil přes dvě sedadla. Jednu paži si položil na opěradlo a nohy si natáhl na sedadlo před sebou. Muž sedící před ním tím dost trpěl, ale nezdálo se, že by se ozval.
Jex ještě chvíli na Isaka a Emina upřeně hleděl, pak sundal nohy ze stoličky a dal je zpátky na prkna pod sebou. Předklonil se, nešťastnému šlechtici vpředu vytrhl z ruky doutník, opřel se a pokuřoval. Imitoval krále. Emin jemně pokývl, jako že si gesta všiml, a Jex mu to oplatil.
Isak jen kývnul na hraběte Vesnu, který se připravoval na další souboj, a ukázal pirátovi oplzlé gesto. Jex zvrátil hlavu dozadu a smál se tak nahlas, že polovina pavilonu ztichla. Jex si nic nedělal z tázavých pohledů, které tím na sebe přitáhl.
Stejně tak Isak ignoroval zaúpění, které se za ním ozvalo, a špičku boty jeho poradkyně ve věcech politických, jež se mu zaryla mezi lopatky.
Sledovali souboje skoro celé odpoledne. Shromáždění naproti se neustále přeskupovalo, ale v pohybu Jexových přisluhovačů se dala nalézt jistá pravidelnost. Ten chlapík jen seděl a čekal, až mu doručí novinky. Když Vesna snadno shodil z koně svého třetího a posledního soka toho dne, Jex si významně zívnul a hodil hraběti, který právě sesedl a přijímal ovace, do písku k nohám minci. Dav okamžitě ztichnul. Celé město už o souboji slyšelo.
Vesna předstíral, že si hodu nevšiml, a minci jakoby náhodou objevil o pár vteřin později. Lidé v obou pavilonech natahovali krky, když ji Vesna zvedal. Farlanský hrdina ji na okamžik podržel ve vzduchu, pak se otočil na Isaka a s předstíranou radostí minci ukazoval svému pánovi.
Krann ukázal zdvižený palec na znamení souhlasu. Věděl, že si Vesna dokáže dělat legraci i sám ze sebe. Diváci se rozesmáli. Vesna, pusu od ucha k uchu, kráčel radostně ke svému pážeti, a protože mu překáželo brnění, vypadala jeho chůze ještě komičtěji.
Lidé se smáli čím dál víc. Jex se k nim nepřipojil.