49.

„Matko,“ řekla Kaede, když vešla do studovny, „jak pokračují přípravy svatby?“

Daune Wariyamo zvedla oči od papírů na stole. Milovala papíry. „Své závazky zvládáme skvěle. Všichni byli informováni o pořadí a protokolu, jehož znalost se od nich očekává. Starosti mi dělá jen Ošobiho matka. Řekla bych, že má mozek jako kolibřík, ale kolibříci dokáží zůstat alespoň chvíli na jednom místě. Čekám, že se polovina obřadu na straně Takedů zvrhne v naprostou katastrofu.“ Posunula si na nose cvikr. „Slyšela jsem, že dorazil nějaký šílenec, co se vydává za Tofusina.“

Řekla Tofusin. Jako by byl víc než jeden.

„To je jen nějaký bělovlasý cvok,“ řekla Kaede a mávla nad tím rukou. „Matko, chci slyšet tvůj názor. Čest naší rodiny byla pošpiněna a někteří lidé by to mohli na svatbě vytáhnout, proto si myslím, že bych to měla vyřídit už teď. Jedna ze sestřenic zahnula svému muži. Zapřísahá se, že k tomu došlo dávno a netrvalo to dlouho, ale mělo to následky. Co mám dělat?“

Daune Wariyamo svraštila obočí, jako by odpověď byla jasná a Kaede právě položila naprosto hloupou otázku. „Děvku nemůžeme tolerovat, Kaede. Ta běhna zahanbuje nás všechny.“

„Dobře. Postarám se o to.“

„Kdo je to?“

„Matko, teď se tě na něco zeptám,“ řekla Kaede tiše. „Když mi zalžeš, následky budou horší, než by sis kdy dokázala představit.“

„Kaede! Jak to mluvíš se svou matkou…“

„Nech toho, matko. Co…“

„Tvůj tón je tak urážlivý, že…“

„Ticho!“ okřikla ji Kaede.

Daune Wariyamo byla na okamžik příliš ohromená, aby se uchýlila k obvyklé taktice.

„Zadržovala jsi dopisy, které mi Solon posílal?“ zeptala se Kaede.

Daune Wariyamo rychle zamrkala, pak řekla: „Samozřejmě.“

„Jak dlouho?“ chtěla vědět Kaede.

„Nepamatuji si.“

„Jak dlouho?“ zopakovala nebezpečným tónem Kaede.

Císařovnina matka dlouho mlčela. Nakonec řekla: „Roky. Dopisy přicházely každý měsíc, někdy i častěji.“

„Každý týden?“

„Možná.“

„Co jsi s nimi udělala, matko?“

„Solon je ještě horší než jeho bratr.“

„O tom monstru už přede mou nemluv. Kde jsou ty dopisy?“

„Byla to snůška lží. Spálila jsem je.“

„Kdy je přestal posílat?“ zeptal se Kaede.

Její matka na chvíli nasadila neutrální výraz, pak odpověděla: „Nevím, tak před deseti lety?“

„On nepřestal, že ne? Neopovažuj se mi lhát, při bozích, neopovažuj se mi lhát.“

„Teď už jich přichází jen několik ročně. Co já vím, byl to podvodník, co se ti snažil znovu zlomit srdce, Kae. Nedovol cizinci, aby všechno zničil. I kdyby to byl Solon, už ho neznáš. Pokud tuhle svatbu odložíš, bude to pro tebe znamenat konec. Královna se smí vdát jen v čase sklizně, a pokud se svatba zpozdí, moře se stanou nesplavnými. Lordi z ostatních ostrovů se nebudou moci dostavit. Ty to potřebuješ. Nemůžeme Takedy znovu urazit.“

Klan Takeda byl Kaede trnem v patě od chvíle, kdy získala trůn. Kvůli téhle svatbě intrikovali celá léta, a přestože jako mladá dívka přísahala, že si Ošobiho nikdy nevezme, dnes věděla, že není jiné cesty. „Matko, je ještě něco, co bys mi chtěla říct? Něco, s čím by ses chtěla svěřit?“

„Samozřejmě ne…“

Kaede zvedla prst. „Chci, aby ses nad tím pořádně zamyslela. Nejsi tak dobrá lhářka, za jakou se považuješ.“

Matka zaváhala, ale výraz její tváře patřil ženě ukřivděné tím, že ji z něčeho podezřívá. „Nic dalšího nevím.“

Kaede se zmýlila. Její matka byla výtečná lhářka. Kaede se otočila ke strážnému. „Zavolej sem mého sekretáře a komorníka.“

„Kae, co chceš udělat?“ zeptala se Daune.

Úředníci se do pokoje dostavili během chvilky. Kaede je nechala čekat venku. „Matko, ta děvka a běhna, o které jsi mluvila, jsi ty. Zradila jsi mého otce a uvrhla nás do hanby.“

„Ne! Nikdy bych…“

„Čekáš, že se z toho vymluvíš? Smilnila jsi s císařem − mužem, kterého neustále obklopují strážní a sluhové, a ty jsi dáma ze vznešeného rodu, která má vlastní stráže a sluhy. Myslíš, že si toho nikdo z nich nevšiml?“

V tu chvíli Kaede poprvé spatřila ve tváři Daune Wariyamo opravdový strach. „Nic to neznamenalo, Kae.“

„Dokud jsi neotěhotněla a nebyla sis jistá, kdo je otec.“

Daune ztuhla, jako by nevěřila, že všechna její tajemství urodí zkažené ovoce ve stejný den. Úředníci a strážní v místnosti je sledovali s otevřenou pusou, neodvažovali se ani nadechnout.

„Celé roky jsem, matko, přemýšlela, proč tak ambiciózní žena jako ty nechce, abych si něco začala s princem Solonem. Bála ses, že je to můj bratr. Bála ses, že mě tvé pelešení nevědomky přivede do incestního lože. Tvůj smysl pro čest je zjevně jen zvrácený, ale úplně ti nechybí.“

Po Dauniných tvářích stékaly slzy. „Kaede, byla jsem mladá. Tvrdil, že mě miluje.“

„Věřila jsi zeleným mágům, když mě prohlédli? Tenkrát jsem netušila proč, bylo mi jen devět − byla jsem příliš mladá, aby se u mě projevil Talent. Oni zjistili, že jsem Wariyamo, že ano? Neulevilo se ti?“

„Na chvíli. Když se Solon vrátil domů, v devatenácti plnoprávný modrý mág, požádal mě o soukromou schůzku. Tehdy mi to došlo. Snažil se být zdvořilý, přísahal, že ti nikdy neublíží, ale pod tím vším se skrývaly samé hrozby, Kaede. Co by se s tebou stalo, až ho omrzíš? Co kdybych ho někdy rozzlobila? Mohl by mě zničit jediným slovem. Po zbytek života bych byla jeho otrokem. Co kdyby ses mu postavila? Mohl by lhát a tvrdit, že tě mágové shledali nelegitimní. On sám byl mág, každý by mu věřil. Přišli bychom o všechno. Naší jedinou nadějí bylo udržet ho od nás. Nijak jsem mu neubližovala. Dokonce jsem mu nabídla další studium v Sho’cendi, což je velká pocta.“

Kaedina tvář se navzdory hněvu uvolnila. Rozhodla se. Pravda byla venku. Teď přišel čas na lítost. „Takže jsi zničila mou šanci na štěstí, protože jsi nemohla uvěřit, že muž, kterého miluji, dodrží slovo?“

„Já nás chránila. Nikdo není tak dobrý, jak se tváří,“ bránila se Daune.

„V tvém případě to je pravda,“ řekla Kaede. Otočila se. „Sekretáři Tayabuso, zaznamenejte prosím, že královna matka je od nynějška zbavena všech titulů a výsad. Je vykázána ze všech ostrovů Sethu a jeho území, a pokud ji tam od zítřka někdo najde, trestem bude smrt. Za úsvitu, komorníku Inyouye, ji doprovodíte do přístavu. Zaplatíte jí plavbu na místo, které si vybere. Dáte jí deset tisíc yassů a dohlédnete, aby odplula. Může ji doprovodit jeden sluha, pokud se na zámku najde dobrovolník.“

Všechny to šokovalo.

„Matko,“ pokračovala Kaede, „kdyby to dnes bylo poprvé, co jsi mi zalhala, neudělala bych to. Byla to však tvá poslední lež. Stráže, chci, aby ji dva z vás ani na okamžik nespouštěli z očí. Pochybuji, že by si pokusila ublížit, ale ukázalo se, že je to cizoložnice a lhářka. Nečekám, že by krádež byla pod její úroveň.“

„Tohle nemůžeš,“ řekla Daune, dýchala tak rychle, až Kaede čekala, že omdlí.

„Už jsem to udělala.“

„Jsem tvá matka!“

Kaede k ní přišla a položila jí ruce na obě tváře. Políbila matku na čelo. Sevřela do dlaně šest platinových řetízků mezi matčinou tváří a uchem a odtrhla je. Daune zaječela, z ucha jí zbyly cáry, tvář pokropila krev.

„Ne, ty už královnou matkou nejsi. Už nejsi Daune Wariyamo. Od dnešního dne budiž známá jako Daune Vyvržená. Stráže?“

Kapitán stráží a jeho zástupce udělali krok vpřed, vzali vyhnankyni za ruce a vyvedli ji z pokoje.

„Kae! Kaede, prosím!“

„Kapitáne,“ Kaede se otočila ke strážným, kteří vězně táhli ke dveřím. „O tom, co se tady stalo…“

Kapitán se rychle podíval na své muže. „Ujišťuji vás, že všichni mí muži zůstanou naprosto diskrétní, Vaše Veličenstvo.“

Sekretář Tayabusa si odkašlal. „A já zapsal jména všech přítomných. Pokud o tom někdo z vás promluví, bude odhalen a příslušně potrestán.“ Pohledem zpražil všechny sluhy a úředníky v místnosti.

„Naopak,“ opravila ho Kaede, „nikdo nebude potrestán, když promluví o tom, co se tady stalo. Má mrtvá matka zahanbila mou rodinu a já jí nedopřeji milost tím, že bych mlčením kryla její skutky. Můj snoubenec a jeho rodina si ze všech nejvíc zaslouží poznat pravdu, než se naše rody spojí.“

Když se Takeda rozhodne pro manželství a bude znát pravdu, bude pro něj těžší ji zničit, než kdyby si ji vzal a následně „odhalil“ její špinavé tajemství. Kromě toho nezbývalo mnoho věcí, kterými by jí Ošobi mohl uškodit. O pokusu o převrat pochybovala, přestože byl Ošobi mezi strážemi ve městě velmi oblíbený. Takedové pravděpodobně svatbu odloží na jaro a poskytnou jí trochu času. Čas jí možná dá příležitost. Nejlepší pro ni a nejhorší pro Seth by bylo, kdyby Takedové svatbu odvolali a stáhli se na domovský ostrov. To by znamenalo, že se s nimi na jaře vrátí válka.

* * *

Za rozbřesku Vi ve svém malém pokoji mávala nohama přes okraj postele. Poté co odešla od sestry Ariel, spala jen krátce a měla hrozné sny o Kylarovi a oceánu krve. Možná to bylo znamení. V prvé řadě se dnes ráno měla setkat s Elene. Dotkla se umyvadla. „Studenou,“ řekla. Když se po vodní hladině jako pavučina rozprostřely ledové krystaly, prolomila led a opláchla si tvář, mimoděk zalapala po dechu. Mytí jí zabralo jen pár minut, pak si přes nepadnoucí košili navlékla nepadnoucí róbu novicky. Vlasy si Vi svázala bílou stuhou, kterou dostala od sestry Ariel.

Známý klapot bot sestry Ariel zaslechla dřív, než jí zaklepala na dveře a bez čekání na svolení vešla dovnitř.

„Jsi vzhůru,“ řekla překvapeně Ariel. „Chystáš se za ní?“

„Je zase v hrušce meče Seraf?“ ujišťovala se Vi.

„Uly říká, že se stále modlí. Vi,“ sestra Ariel se na chvíli odmlčela, „teď jsi jedna z nás. Seraf splatí tvé dluhy. Pokud bude potřeba, můžeš jí nabídnout vše, oč si požádá.“

„Nemyslím si, že se nechá vyplatit,“ řekla Vi.

„To ani já ne.“ Sestra Ariel se znovu odmlčela. „Čekala jsem, že tě budu muset donutit, abys za ní šla, Vi. Dívka, kterou jsi byla, by to nikdy neudělala. Velmi dobře.“

Skvělé, teď už před tím neuteče.

Vi našla centrální schodiště a stoupala po něm vzhůru. Vyšla jen několik pater, když kameny začaly slabě pulzovat, jako to dělaly každé ráno. Zastavila se v meziposchodí, zatímco se téměř neviditelné pramínky prachu spojovaly do malých říček. Prohnaly se jí kolem nohou k malému otvoru, který se otevřel ve zdi. Denní dávka prachu vylétla ven a otvor se uzavřel. Podobná scéna se opakovala všude v Seraf. Všechen přirozený prach, popoháněný prvními paprsky slunce, byl vymeten pryč. Zvenku to mohlo vypadat, jako by Seraf krátce obklopila koróna, jak magie odpuzovala špínu, sníh a déšť. Odpad spadne do jezera a bude rozptýlen magií, která udržovala vody v okolí Seraf čistší než zbytek Vestacchiho jezera.

Na novicky samozřejmě i tak zbývala spousta povinností. Magie byla vyřazena ve všech místnostech, kde by mohla rušit pokusy sester nebo poškozovat citlivé artefakty, a přehlížela tak útržky papíru, látek nebo cokoliv jiného, co mohlo upadnout na podlahu. Ale bez magie by novicky mohly pracovat neustále a stejně by Kapli neudržely čistou. Byla prostě příliš velká.

Vi dosáhla jednoho z vyšších pater, kde měly pokoje plnoprávné sestry. Existovala hromada pravidel o tom, na kterém patře jaká sestra bydlí a která z nich dostane nejhezčí výhled na jih, ale Vi netušila, jak to všechno funguje. Na chodbě naštěstí žádná nebyla. Vi sledovala neblikající lampy do jihozápadního rohu. Seraf držela meč v levé ruce, hrot opřený u nohou, zbraň dosahovala do výše pasu a držela ji kousek od boku. Hruška obřího meče byla zakončena kulatým šperkem. Pokoj byl kulatý a umožňoval sestrám sledovat východ a západ slunce. Zdi zůstávaly neustále průhledné. Byla to svatyně pro ty, které chtěly meditovat, nebo jak tomu bylo v případě Elene, modlit se.

Vi se hluboce nadechla a otevřela dveře. Elene seděla a dívala se k východním horám. Ten výhled bral dech. Vi se nikdy v životě neocitla tak vysoko. Loďky dole na jezeře vypadaly malé jako palec. Hory zářily. Slunce bylo jako střapatý půlkruh, který se pomalu drápal nad ně. Pak ale Viiny oči našly Eleninu tvář. Její pleť se leskla ve světle, které zjemňovalo její jizvy. Měla hluboké hnědé oči. Naznačila Vi, ať se postaví vedle ní, ani na okamžik neodtrhla oči od horizontu.

Vi to váhavě udělala. Spolu sledovaly východ slunce.

Neodvažovala se otočit a podívat se Elene do obličeje, ale nedokázala už déle čekat a řekla: „Omlouvám se, že ruším tvé modlitby.“ Vytáhla nůž a položila ho na otevřenou dlaň. „Odevzdávám se ti. Tobě a Kylarovi jsem hrozně ublížila. Pokud si to přeješ… nic víc si nezasloužím.“

Elene si vzala nůž. Po minutě řekla: „On nám své milosrdenství projevuje každé ráno.“

Vi zamrkala. Podívala se na Elene a uviděla slzu, která jí stékala po tváři. „Ehm, o čí milosti to mluvíš?“

„Jediného Boha. Když ti odpustil on, jak by se já mohla opovážit mu vzdorovat?“

Cože?

Elene vzala Vi za ruku. Pak vstala, opírala se o ni ramenem a sledovala znovuzrozené slunce. Držela Vi pevně, ale v tom sevření nebylo nic výhružného. Vznášela se kolem ní aura hrůzu nahánějícího klidu, klidu tak silného, že pomalu tišil i Viiny napjaté nervy.

Po pár minutách se k ní Elene otočila. Vi překvapilo, že v sobě našla dost odvahy a podívala se jí do očí.

„Věřím, že Bůh mě stvořil s určitým cílem, Vi. Netuším, jaký cíl to je, ale vím, že to není tvá vražda.“ Elene odhodila nůž. „Jsme v pořádné kaši, ale jsme v ní spolu. Souhlasíš?“

50.

Vürdmeister Neph Dada seděl pod dubem v ústí Quorigského průsmyku a čekal na svou špionku. Žádného z dvou set vürdmeisterů, které shromáždil, s sebou na setkání nepřivedl. Pokud jeho špionku chytí, nechtěl, aby Kapli poskytla jakoukoliv užitečnou informaci. Katatonický Tenser Ursuul a Khali samozřejmě cestovali s ním a on si je držel poblíž − ukryté.

Eris Buelová dorazila s východem měsíce. Nebyla to atraktivní žena. Měla blízko posazené oči, dlouhý nos a úzkou bradu. Vypadala jako krysa s make-upem. S příliš výrazným make-upem. A měla mateřská znaménka. Všude. Garoth Ursuul dlouhodobě prohlašoval, že jeho ženské potomstvo pro něj nemá cenu, že si na něm princové jen procvičí zabíjení. To však byla poloviční pravda. Většina děvčat sice posloužila k vymýcení chlapců příliš slabých, aby dokázali zabít vlastní sestru, ale dívky s čarodějným nadáním posílal Garoth po narození pryč.

Jen pár se jich stalo tak cennými jako Eris Buelová. Před pár lety Garoth zjistil, že Mluvčí začíná Eris podezřívat. Než aby ji ztratil, přesunul ji Garoth do Alitaery a zařídil svatbu s místním šlechticem. Eris se pak vyšvihla na vrchol vzdouvající se vlny nespokojenosti mezi nevolnicemi, bývalými magae, které kvůli svatbě opustily Kapli. Teď stála v čele hnutí a dožadovala se uznání Kaple. Možná se Eris dokonce podaří svrhnout Mluvčí.

„Eris,“ oslovil ji Neph a sklonil hlavu.

„Vürdmeistře.“ Eris se s oblibou považovala za něco víc, ale i ona očividně cítila blízkost Khali. To stačilo, aby ji to vyvedlo z rovnováhy.

„Mám pro tebe úkol,“ řekl Neph. „Mé zdroje mi prozradily, že žena jménem Viridiana Sovari si párem náušnic kouzlem podřízenosti připoutala jistého muže. Kvůli tomuto poutu očekáváme, že brzy dorazí do Kaple.“

„Tu holku znám. V Kapli se o ní hodně mluví,“ řekla Eris.

„Ona nás nezajímá. Dovol mi mluvit otevřeně. Tento muž, Kylar, možná vlastní Curoch. Najali jsme výjimečně nadaného zloděje, aby mu ho ukradl. Máme své důvody, proč tomu zloději věříme, ale Kylar je velmi schopný. Mohl by našeho člověka vystopovat. Proto jakmile náš muž meč ukradne, dá ti signál vytažením dvou černých vlajek na rybářské lodi, na kterou bude z tvého pokoje vidět. Třikrát denně to kontroluj. Až je uvidíš, seber meč a okamžitě opusť město. Zloděj nikdy neuvidí tvou tvář a ani se o tobě nic nedozví, stejně jako ty o něm. Zaplatíš mu. On ví, kolik má očekávat.“ Neph jí podal měšec plný alitaeranského zlata. Jeho váha ji překvapila.

Neph jí samozřejmě lhal. Věřil, že Kylar krátce vlastnil Curoch, ale také viděl změnu, jakou prošel Ezrův les v den, kdy si vürdmeister Borsini došel pro svou smrt, když se Kylara pokusil o Curoch připravit. Meč moci byl pryč − co do Lovcova lesa vejde, zůstane tam.

Nephův zloděj se pokoušel ukrást obyčejný meč, jen s jedním malým rozdílem − Nepha informovali, že Kylarův meč má černé ostří. Kylar skrýval své ka’kari − černé ka’kari, Požírače magie − na meči. Neph si tím byl jistý. Pokud se mýlí, bude do jara po něm. Docházely mu možnosti. Věci, které považoval za snadné, se ukázaly být neskutečně obtížné.

Se dvěma sty vürdmeistery Neph zaútočil na vlákna, kterými před stovkami let Jorsin Alkestes obklopil Černou mohylu. I přes společné úsilí povolilo jen první kouzlo − teď mohli v Mrtvé zóně, neměnném kruhu země, který obklopoval dóm na Černé mohyle, používat viry. Dříve by každý, kdo viry použil, okamžitě zemřel. Neph dosáhl většího úspěchu než kdokoliv před ním, ale samo o sobě to neznamenalo nic. Miliony krulů kolem Černé mohyly byly stále magicky zapečetěné. Nikdo je nemohl vzkřísit. Nikdo nemohl vyvolat Titána, kterého Neph objevil pod mohutným dómem na Černé mohyle. S Curochem byl Jorsin Alkestes stále silnější než Neph a jeho dvě stovky vürdmeisterů.

Pár Nephových úspěchů nic neznamenalo. Povzbuzoval divochy z Mrazu. Naučil jejich šamany vyvolávat kruly, přestože je to záměrně naučil špatně pro případ, že by se proti němu jednoho dne postavili. Mezi kmeny horalů šířil pomluvy o slabosti nového Bohokrále.

To stačilo, aby nového Bohokrále zaměstnal, ale nestačilo to, aby si samotný Neph mohl nasadit jeho zlaté řetězy. Ursuulové dlouho prohlašovali, že jen oni dokáží připravit meistera o jeho viry. Význam toho prohlášení spočíval v tom, že meisteři a vürdmeisteři nikdy pro pravého Ursuula nepředstavovali hrozbu − každý magický souboj by okamžitě skončil. Neph si byl jistý, že je to lež. Vsadil vše na domněnku, že když získá Khali, jednoduše se naučí odstranit viry z každého, kdo se mu znelíbí. Ale zatím se k tomu ani nepřiblížil.

Pokud Neph brzy na něco nepřijde, jednoho dne by se tu mohl ukázat jeden z princů a připravit o viry Nepha.

Byly tu cesty ven, ale ani jedna z nich nebyla pravděpodobná. Pokud Neph opravdu získá Curoch, zničí Jorsinovo dílo a porazí každého, kdo se mu postaví, i bez pomoci krulů, Cizinců nebo Khali. Pokud ukradne černé ka’kari, donutí ho pohltit Jorsinovu magii, vyvolá kruly a rozdrtí každého, kdo se mu odváží vzdorovat. Mohl by také použít černé ka’kari, vstoupit do Ezrova lesa a získat Curoch a vše ostatní uvnitř. Jeho poslední naděje se upínala k samotné Khali. Po celou dobu, co ji uctívali, si Khali přála jedinou věc. Její přání se odráželo v každé khalidorské modlitbě. Khalivos ras en me. Khali, ve mně žij. Když dá Neph Khali tělo, na oplátku dostane, cokoli si bude přát. Neph připravoval kouzlo a snažil se najít vhodnou hostitelku pro případ, že by to musel udělat, ale to byla poslední možnost. Khali ho jistě naučí, jak Bohokráli odejmout viry, až jí dá skutečné tělo. Jenže když Khali získá tělo a bude mu moci cokoliv dát, nebude ho také moci o všechno připravit?

Neph obrátil zamyšlené oči k Eris. Jako vždy, když jednal s těmito arogantními dětmi, potřeboval svou lež zpečetit. „Pokud je to Curoch, Eris, dám ti za něj vše, oč si požádáš. Ale jsou dvě věci, které bys měla vědět. Nemáš dost síly, abys ho dokázala použít. Zkus to, a zabije tě. A pokud ne, zabiju tě já.“ Na rukou mu zavířily viry, když na Eris upevnil tenoučké vlákno. „Vím, že bys to vlákno dokázala rozplést, ale další z mých špionů v Kapli na tebe dohlédne. Má rozkaz tě zabít, když si s ním začneš hrát. Nemusíš mít strach, to vlákno je dostatečně slabé, aby uniklo zběžné magické kontrole.“

Eris zbledla. Kdyby nějaká loajální sestra vlákno objevila, určitě by to skončilo její smrtí. A Neph jí navíc prozradil, že má v jejím okolí dalšího špeha, který ji může pravidelně kontrolovat. „Jak moc je pravděpodobné, že Kylar má Curoch?“ zeptala se.

„Moc ne. Ale výhra je dostatečně lákavá, aby vyvážila případnou ztrátu.“

Do její pleti se vplížil zelený odstín. „Chci Alitaeru,“ řekla pevným hlasem. „To je má cena. Pokud to bude Curoch, získáš celý Midcyru. Já chci být královnou Alitaery. Něco mi tam dluží.“

Neph předstíral, že o tom přemýšlí. „Dohodnuto.“

51.

Kylar otevřel oči ve tmě. Celé tělo ho bolelo, ale okamžitě věděl, kde se nachází. Nic jiného tak nepáchlo zkaženými vejci jako Chřtán. Zavřeli ho do jedné z cel pro šlechtice. Nepřekvapilo by ho, kdyby skončil v Díře nebo mrtvý. Byl rád, že ho nezabili. Pro Logana bude lepší, když předtím proběhne soud.

„Muselo mi být dvakrát tolik jako tobě, když jsem zabil svou první královnu,“ promluvil známý hlas. „Ale samozřejmě jsem při tom nenadělal takový bordel.“

„Durzo?“ Kylar se posadil, ale muže, který před ním dřepěl na patách, nepoznával. Jeho smích ano.

„Teď být Dehvi.“ Hlas získal zvláštní akcent. „Dehvirahaman Bruhmaeziwakazari mít čest se zvát.“ Durzův hlas se vrátil, když dodal: „Říkali mi Duch kroků nebo Dech tajfunu.“

„Durzo? Tohle je iluze?“

„Nazvěme to pokročilou tělesnou magií. To byla jedna z věcí, kterou bych tě býval naučil, kdyby se tvůj Talent nevyvíjel tak zatraceně pomalu. Máme jen pár minut. Nebudeš tomu věřit, ale všichni strážní tady dole jsou čestní. A zatímco mluvíme, tvůj proces už probíhá.“

„Už?“

„Tvůj královský přítel má o tvých schopnostech vysoké mínění. Skoro to odpovídá skutečnosti. Zdrogovali tě. Byl jsi v bezvědomí týden.“

„Zvolili Logana králem?“

„Jednomyslně. S vévodou Wesserosem předsedají soudu. Škoda, že jsi to propásl. Ohromila by tě svědectví, která obstarala Gwinvere.“

„Máma K. šla k soudu?“ nevěřil Kylar. Stále mu to nedocházelo. Nedokázal si to poskládat. Zdálo se mu neskutečné, že mluví s Durzem.

„Ne, ne, ne. Ale zařídila, aby svědci při každé vhodné příležitosti zdůrazňovali indiskrétnosti Terah Graesinové. Ctihodní soudci se ty zvěsti snaží potlačit, ale Máma K. už vyhrála, Nikdo nevěří, že jsi zabil světici. To Loganovi pomůže, ale ty jsi zabil královnu přímo před osmnácti svědky. Logan ti chce dopřát smrt hodnou šlechtice, ale už vyslechli svědectví, že nejsi Stern − asi si dokážeš představit, že Sternové byli v tomto ohledu neoblomní − a nějaká dáma, která vedle tebe seděla na korunovaci, tvrdí, že jsi odmítl Drakeovu adopci. Dali ti prsteny a ty sis je odmítl nasadit. Takže to vypadá na kolo. Jednou jsem tím prošel. Je to pěkně podělaný způsob, jak zemřít, zvláště pro někoho, kdo se hojí tak rychle jako ty.“

„Vrátil jste se,“ řekl Kylar. „Dal jste mi Odplatu. Znovu.“

Durzo pokrčil rameny, jako by to nic neznamenalo. Sáhl do váčku a zarazil se. „Ty jsi dal na korunu philodunamos?“

Kylar přikývl.

„Zajímá tě, proč to nevyšlo? Někdo ho otřel. Pradlena přísahá, že namočila pár hadrů do vody, a bum! Vyšlehl plamen. Nikdo jí nevěří. Přišla o ruku i o práci.“

Kylarovi se zvedl žaludek. Málem zabil nevinnou. Znovu. Co si počne jednoruká pradlena?

„Přestaňme marnit čas,“ řekl Durzo. „Chceš žít, nebo zemřít?“

„Beru každou možnost, při které Logan nebude vypadat jako spoluviník nebo slaboch.“ Při pohledu na Durza dodal: „A neříkejte mi, že vy byste se za přítele neobětoval. Teď už vás znám lépe.“

Durzo se znovu zašklebil a vstal. „Ty jsi to nejzatracenější děcko, jaké jsem kdy znal. Hodně štěstí.“

„Mistře, počkejte. Já… dělám správnou věc?“ zeptal se Kylar.

Durzo se zastavil, a když se otočil, usmíval se. To byl vzácný pohled. „Je to riskantní hra, hochu. Ty stále sázíš peníze na své přátele. To na tobě obdivuji.“

Pak zmizel. Kylar potřásl hlavou. Jak se do tohohle dostal?

Brzy dorazilo šest královských gardistů. Ani jeden z nich nevypadal šťastně, ale zatímco kolem dvou se vznášela opatrná aura profesionálů, zbylí čtyři působili nervózně, rozzlobeně nebo obojí. Jeden z těch vzteklých vytáhl Kylara na nohy. Kylar byl, jak si právě všiml, řetězem připoutaný ke zdi a stále měl na sobě ty samé šaty jako v noc korunovace. Před týdnem to byly pěkné šaty. Kvůli jeho a Teražině krvi teď byly vpředu naškrobené a flekaté.

„Tak ty jsi prý velkej wetboy,“ odfrkl si chudozubý strážný. „Nevypadáš tak silnej, když se neschováváš za bezmocnou ženou.“

„Omlouvám se, že jsem tě ztrapnil,“ řekl Kylar.

Chudozubý ho praštil do břicha.

„Prosím, tohle už nedělej,“ varoval ho Kylar.

„Nikoho jsi neztrapnil, ty podělanej vrahu.“

„Nechovej se jako idiot, Lewe,“ okřikl ho kapitán. „Samozřejmě že nás ztrapnil.“

„Nahoře z něj dělali něco jako boha. Wetboy − tohle, wetboy − támhle. Koukněte na něj. Je to nicka.“ Lew jakoby náhodou praštil Kylara do zátylku.

„Lewe, já jsem ti…“ Kapitán zmlkl, když se Kylar vypařil.

Jeden po druhém si strážní uvědomovali, že Kylar zmizel. Na chvíli se rozhostilo naprosté ticho. Pak ho rozbilo zachřestění okovů, které dopadly na podlahu.

„Kde sakra…“

„Pane! Je pryč!“

„Zavřete dveře! Zavřete…“

Dveře cely se zabouchly a zavřely všechny strážné uvnitř. V zámku to cvaklo.

Kylar se zhmotnil před celou. Šklebil se a zamával na ně kapitánovými klíči.

„To se nestalo,“ hlesl jeden z nich. „Řekněte mi, že se to nestalo.“ Další polohlasně zaklel. Ostatní vypadali, že tomu stále nevěří.

„Kapitáne,“ řekl Kylar, „mohl byste prosím požádat Lewa, aby mě přestal bít?“

Kapitán si navlhčil rty. „Lewe?“

„Ano, pane. Rozkaz, pane.“ Lew se střetl s Kylarovým pohledem a rychle uhnul očima.

Kylar otevřel celu a strážní pokorně vyšli ven.

„Ehm, mohu?“ zeptal se Lew a zvedl okovy.

Kapitán polkl. „Jen pokud vám to nevadí, pane… ehm, Kagé?“

Kylar srazil předloktí dohromady. Nasadili mu okovy a vyvedli ho ze žaláře. Nikdo neřekl jediné slovo. Nikdo se ho nedotkl.

52.

Soudní síň byla velká obdélníková místnost, která mohla pojmout stovky lidí. Byla nacpaná k prasknutí a dveře byly otevřené dokořán, aby jimi mohli zezadu přihlížet další lidé. U vyvýšeného stolu na jednom konci místnosti vedle sebe seděli Logan Gyre a vévoda Wesseros. Soudci měli být tři, ale Logan Gyre nechtěl, aby tato povinnost připadla poslednímu žijícímu vévodovi, Luku Graesinovi.

Naproti stolu byl malý stolek a židle uvnitř kovové klece. Kapitán Kylara odvedl do klece a sundal mu pouta. Dav přihlížel potichu, ale s velkým napětím, jako by wetboy byl vystavené monstrum, které by mohlo zohýbat mříže. Kylar tiše vstoupil do klece, na galerii se podíval jen krátce. Logana napadlo, jestli tam nehledá přátele. Přemýšlel, kolik jich tam asi našel.

První dvě řady byly vyhrazené pro šlechtice. Lantano Garuwaši, tichý, ale zjevně zvědavý, čeho chce Kylar dosáhnout, seděl poblíž hraběte Drakea, který měl pevně sevřené rty a oči plné smutku. Logana napadlo, kolik toho hrabě Drake o svěřenci ví. Drake byl vzor bezúhonnosti, co ho Logan znal, a přítel Gyrů. Rodina Sternů seděla v druhé řadě, vypadali pobouřeně. Sice už dosvědčili, že Kylara neznají a nikdy dřív ho neviděli, ale stále měli pocit, že jejich čest byla pošpiněna. Kromě šlechticů se tu shromáždila záplava lidí z celé Cenarie. Byla tu smetánka Doupat, muži a ženy v drahých šatech, i když bez titulů. Logan zvažoval, jestli jsou všichni členy Sa’kagé. Přemýšlel, kolik z nich je rádo, že tady Kylara vidí, kolik truchlí a kolik z nich se děsí toho, co by mohl vypovědět. A pak tu byla směska těch, které prostě přilákalo chystané představení − pár Ladešianů, několik alitaeranských obchodníků, a dokonce i jeden Ymmuri.

Po Loganově pravici byli svědci. Osmnáct strážných a chamtivá žena, která při korunovaci seděla vedle Kylara. Kylar se posadil.

„Sdělte soudu své jméno,“ vyzval ho vévoda Wesseros.

„Kylar Stern.“

„Posaďte se, barone Sterne!“ vyštěkl vévoda Wesseros, když nespokojený šlechtic vyskočil z lavice. Ten se zamračil a posadil. „Tento soud přijal svědectví šlechticů, kteří tvrdí, že jste je při převratu zachránil. Nazývají vás Nočním andělem. Slyšeli jsme, že jste zachránil krále Logana z Díry. Slyšeli jsme, že si říkáte Kagé, Stín. Dokonce jsme vyslechli muže, který tvrdil, že se jmenujete Azoth. Ale jednu věc jsme prokázali nade vší pochybnost. Vy nejste a nikdy jste nebyl Stern. Jaké je vaše pravé jméno?“

Kylar vypadal pobaveně. „Jsem Noční anděl, ale pokud se vám to příčí, nazývejte mne Kagé.“

Vévoda Wesseros se podíval na Logana, který ho požádal, aby soud vedl. Logan přikývl. „Kagé,“ řekl vévoda Wesseros, „jste obviněn z velezrady a vraždy. Jak se k těmto obviněním postavíte?“

„Ve věci vraždy jsem vinen. Ve věci zrady nevinen. Terah Graesinová nebyla právoplatná královna. Skrze svatbu a adopci byl od smrti Gundera IX. králem Logan Gyre.“

V soudní síni propukla bouře šepotu, dokud vévoda Wesseros nezvedl ruce. V průběhu minulého týdne několikrát hrozil, že nechá vyklidit soudní síň, dav se proto rychle utišil. „Tohle není místo, kde byste nás měl poučovat z cenarijského práva.“

„Povězte mi tedy, Vaše Jasnosti, byl, nebo nebyl vévoda Gyre formálně ustanoven dědicem krále Gundera, oženil se, nebo neoženil s Jenine Gunderovou, a získal tak, nebo nezískal nástupnické právo?“

Vévoda Wesseros zbrunátněl, nic však neřekl. Kdyby souhlasil, připustil by, že Terah se nikdy neměla stát královnou a že jí nikdy nemohl složit slib věrnosti. Kdyby začal vysvětlovat, že se jeho rozhodnutí zakládalo na praktičnosti, vypadal by jako lhář a zbabělec.

„Nezabil bych Terah Graesinovou, kdyby se šlechtici místo zákona neřídili jen svými ptáky a měšci,“ prohlásil Kylar.

Tentokrát šepot utišila Loganova zdvižená paže. Na hlavě nosil tenkou zlatou obroučku, ale kromě ní jen málo věcí poukazovalo na jeho královský úřad. „V tom, co říkáš, je trocha pravdy. V předvečer Pavvilova háje učinili někteří z nás politováníhodný kompromis. Na konci však cenarijští šlechtici vložili žezlo a meč do rukou vévodkyně Graesinové a položili korunu na její hlavu. Prostý člověk nemá právo prolévat krev, aby napravil to, co považuje za chybu šlechty. Proto zde, Kagé, stojíš obviněn z vraždy a zrady.“

Rozhostilo se ticho.

„Tento tribunál má další otázky, které ti chce položit, otázky, jež bys měl pro vlastní dobro a dobro celé Cenarie zodpovědět. Pokud odpovíš popravdě a upřímně, dopřejeme ti milosrdnou smrt. Pokud ne, budeš uvázán na kolo.“ Logan zachovával neutrální výraz, ale žaludek se mu bouřil. Kolo byla krutá smrt, stejně zlá jako alitaeranské ukřižování nebo modainské vyvržení a rozčtvrcení. Byl to ustanovený trest za zradu. Jen zrádní šlechtici byli setnuti, a prokázalo se, že Kylar šlechtic není. Milosrdná smrt za jeho výpověď bylo to nejlepší, co mohl Logan pro přítele udělat.

„Odpovím na vše, pokud tím nezkompromituji svou čest,“ odpověděl Kylar.

„Jsi členem Sa’kagé?“ zeptal se Logan.

„Ano.“

„Jsi asasín?“

Kylar si odfrkl. „Asasínové mají terče. Wetboyové mají mrtvoly. Já byl wetboy.“

To do sálu vlilo energii, jako by jím proletěl kulový blesk. Z davu se stalo publikum, které si užívá představení. Dostali šanci nahlédnout za pláštík Sa’kagé a tuhle příležitost by si za nic na světě nenechali ujít.

„‚Byl?‘“ vložil se do výslechu vévoda Wesseros,

„Se Sa’kagé jsem se rozešel v den převratu. Už za peníze nezabíjím.“

„Prohlašuješ tedy, že ti za vraždu královny nikdo nezaplatil?“ ujišťoval se Logan.

„Noční anděl je duch odplaty. Nikdo mi nenařizuje, co mám udělat, Vaše Veličenstvo, dokonce ani vy ne.“ Ukázka jeho vzdoru vzrušila dav.

„Udeřte ho,“ rozkázal vévoda Wesseros.

Jeden ze strážných přistoupil ke kleci, ale zaváhal.

„Udeřte ho!“ zopakoval vévoda Wesseros.

Muž Kylara udeřil do čelisti, ale ne moc silně. Logan by přísahal, že strážný vypadal vystrašeně.

„Kdo tě najal na vraždu Terah Graesinové?“ zeptal se Logan.

„Naplánoval jsem to a vykonal sám.“

„Proč?“ nechápal vévoda Wesseros. „Wetboy by utekl.“

„Když budu chtít, uteču klidně i teď,“ usmál se Kylar.

V soudní síni se ozval smích.

„No, nevím, jestli jste wetboy, ale určitě jste velký lhář,“ poznamenal vévoda Wesseros.

Kylar se podíval na strážné, co ho eskortovali ze Chřtánu. Ti muži vypadali, jako by měli začít každou chvíli zvracet. Logan v pravé paži ucítil mravenčení a na okamžik by mohl přísahat, že se něco jako stín pohnulo mezi Kylarovými prsty. Rozhlédl se, ale nikdo další si toho nevšiml. Pak se Kylarův výraz změnil, jako by právě potlačoval nutkání. Logan ten výraz vídal dost často, a tak ho poznal. „Jsem velký lhář,“ uznal Kylar. „Předpokládám, že na tom nezáleží. Už jste prokázali, že nejsem Stern a zabil jsem královnu, tak už to skončeme.“

„Popíráte, že se na smrti královny jakýmkoliv způsobem podílela Sa’kagé?“ zeptal se vévoda Wesseros.

„To jste opravdu hloupý, nebo to jen předstíráte?“ vyštěkl na něj Kylar. „Dal jsem Cenarii krále, kterého nikdo nemůže podplatit nebo vydírat. Sa’kagé je vzteky bez sebe. Otázka, na kterou se mě tak moc bojíte zeptat, zní, jestli vraždu Terah Graesinové nařídil král.“

Vévoda Wesseros vyskočil ze židle. „Jak se opovažuješ zpochybňovat čest krále! Udeřte ho!“ Soudní sál vřel.

Logan vstal. „Ne! Posaďte se!“ Trvalo půl minuty, než se všichni posadili, ale nakonec ho poslechli. „To je příhodná otázka, která by tu měla být položena, protože v následujících dnech si ji budou v duchu pokládat všichni.“ Pak se Logan posadil.

„Mnoho z vás bylo u Pavvilova háje. Viděli jste, jak Logan zabil feraliho,“ připomínal Kylar. Logan na něj málem vytřeštil oči. On i Kylar věděli, že feraliho nezabil. Za porážkou bestie stál Kylar, když zavraždil Bohokrále. „Mnoho z vás prohlašovalo Logana králem, ale on tenkrát korunu nepřijal, viďte? Myslíte, že se pak začal Terah Graesinové bát? Kolik spojenců by se za ni asi postavilo, kdyby v ten den Logan korunu přijal? Ten den se zachoval čestně, stejně jako se chová po celý svůj život. Myslíte si, že kdyby mi v noc korunovace nařídil její vraždu, posadil by mě po svém boku u vysokého stolu? Myslíte si, že je takový hlupák, že by s vědomím, k čemu má za hodinu dojít, všem připomínal, jak moc dobří přátelé s wetboyem jsou? Deset let jsem pro Sa’kagé Logana Gyra sledoval. V té době mi Logan začal důvěřovat jako nejlepšímu příteli. Z toho vyplývá, že mi vraždu Terah Graesinové nenařídil. Vévoda, který se zasnoubil s dcerou pouhého hraběte, je na to příliš čestný. Správnou otázkou teď je, jestli nový král omilostní svého přítele z vraždy, která mu zajistila trůn.“ Kylar se otočil a poprvé se Loganovi podíval do očí. „No, Logane, co ty na to?“

Ať už Kylarovi pobyt ve dvou světech v Cenarii přinesl cokoliv, Logan poznal, že se v nich skvěle naučil způsobům rolníků i šlechty. Položil přesně ty otázky, na jaké se lidé budou ptát. Vlastně to všechno připravil tak, aby ta otázka měla jedinou odpověď. Logana zaráželo, proč se Kylar nechal chytit. Nedělal si iluze, že by Kylar nedokázal utéct. Nyní už všechny souvislosti chápal, protože wetboy přesně věděl, co udělají ostatní. První otázka, kterou si položíte po nájemné vraždě, je pokaždé stejná. Kdo to zaplatil? Když zavraždili Terah Graesinovou, odpovědí by jistě bylo jméno Logan Gyre. Kvůli tomu Kylar Terah nezabil. Zabil ji kvůli všem lidem v Cenarii, protože by z ní byla příšerná královna. Proto ji Kylar musel zabít tak, aby na Logana nepadl ani stín podezření.

Svým způsobem Logan Kylarovi pomohl, když upravil zasedací pořádek na korunovaci. A byli tam Sternové. Kdyby Kylar neseděl na tak prominentním místě, možná by unikl pozornosti, ale při bližší prohlídce by se jeho falešná identita zhroutila. Kdyby se zhroutila, všichni by se dozvěděli, že Loganův nejlepší přítel byl v Sa’kagé − už to by k jeho zatracení stačilo. Jaký by Logan mohl být reformátor, kdyby na trůn usedl podezřívaný z korupce? Tohle byla Kylarova odpověď − vytáhl vše na denní světlo a donutil Logana, aby ukázal svou rozhodnost a ke komu je skutečně loajální.

Kylar věděl, co Logan udělá, poznal to na něm. Mohl udělat jedinou správnou věc. Ale Logan nedávno ztratil otce, matku, snoubenku i ženu. Jak by mohl k smrti odsoudit nejlepšího přítele?

Logan si vzpomněl na zvrácené potěšení, když nařídil Gorkhyho smrt. Bylo to potěšení moci a znovu ho ucítil, když se mu lidé klaněli. Ale teď najednou svou moc nenáviděl. Kylar se vzdával života, aby si Logan moc udržel. Tolik Loganovi důvěřoval a Logan věděl, že to z něj udělá monstrum. Jenže nemohl s tím nic dělat.

„Milost nepřipadá v úvahu,“ prohlásil Logan s kamennou tváří. „Byl jsi náš přítel, ale spravedlnosti musí být učiněno zadost. Ať už jsi měl jakékoliv úmysly, i kdyby to bylo naše jmenování králem, spáchal jsi v této říši vraždu. Spravedlnost si žádá tvou smrt. Spravedlnosti bude vyhověno. Jako král požadujeme odpověď na poslední otázku. Zodpověz ji a zaručíme ti milosrdnou smrt. Pokud ne, skončíš na kole. Kagé, jak se jmenují a jaké pozice zastávají členové Sa’kagé, které znáš?“

Kylar si povzdechl a zavrtěl hlavou.

53.

Seděl v temnotě a zápachu cely dlouho do noci.

Hodil ka’kari do rohu místnosti. Kupodivu se odrazilo bez jediného zvuku. Natáhl ruku a zavolal ho zpátky. Prolétlo vzduchem, jako by ho přitáhla neviditelná struna, a plesklo mu do dlaně. Hodil ho znovu a tentokrát ho přetavil do tvaru šipky. Přitáhl ho zpátky, a když mu narazilo do dlaně, rozplesklo se a vsáklo do kůže.

Mohl utéct. Až tentokrát zemře, všechno se změní.

Zaslechl, jak v dálce na chodbě někdo mluví. Vrzly dveře a Kylar brzy uslyšel kroky mohutného muže. Když se však ve špehýrce objevila jeho tvář, nebyla to ta, kterou Kylar očekával.

„Lantano Garuwaši,“ poznal ho Kylar, vstal a uklonil se.

„Noční anděli,“ Garuwaši mu oplatil stejně hlubokou úklonou. „Mohu vstoupit?“

Kylar se ušklíbl nad tím, že se Ceuran chová, jako by přišel na společenskou návštěvu. „Prosím.“

Garuwaši odemkl dveře a vstoupil.

„Jak ses sem dostal?“ zeptal se Kylar.

„Požádal jsem o to.“

„Aha.“

„Okradl jsi mě, Noční anděli.“

„O co?“

„O náš duel. Měl být vrcholem naší slávy. Souboj, o kterém se bude mluvit věky.“

Kylar netušil proč, ale Garuwašiho stížnost, že se spolu za pět let nebudou moci utkat, ho potěšila. Možná to byl jediný způsob, jak Lantano Garuwaši dokázal říct, se by se rád stal Kylarovým přítelem. „Noční anděl slovo dodrží,“ řekl Kylar. „Noční anděl tam bude, to slibuji.“

„Vyrovná se ti?“

„Možná se vyrovná i tobě,“ zašklebil se Kylar.

Garuwaši se pousmál. Posadil se na kamennou lavici naproti Kylarovi, nohy složil pod tělo. Kylar ho na kavalci napodobil. „Nerozumím cenarijské cti,“ řekl Lantano Garuwaši. „Král Gyre bude vládnout, ať už tu zůstaneš, nebo ne. Proč zemřeš kvůli lidem, kteří tě nejsou hodni?“

„Nevím. Já jen vím, že mi to připadá jako dobrá věc.“

„Máš milenku? Schvaluje ti to?“

O tom Kylar zatím nepřemýšlel. Výraz jeho tváře ho musel zradit, protože Garuwaši s úsměvem zavrtěl hlavou.

„Pověz mi, Noční anděli, obětoval bys její život, abys toho dosáhl?“

Kylara šokovalo, že se ho na to Lantano Garuwaši zeptal, stejně silně jako samotná otázka. „Nikdy bych nikoho nežádal, aby zemřel za moje ideály.“

„A přesto žádáš Logana, aby kvůli nim zabíjel.“

Na to Kylar odpověď neměl.

„Protože jsi nikdy neposílal muže na smrt, tu otázku ti ulehčím. Obětovala by tvá milá život, aby změnila tuto zemi?“

„Ano, ráda.“

„Pak ti možná jednoho dne promine.“

No, mám v plánu vrátit se mezi živé dřív, než se o tom dozví. Místo toho Kylar řekl: „Nečekal bych, že se sa’ceurai bude zajímat o mínění nějaké ženy.“

Garuwaši vyprskl smíchy. „Žádný sa’ceurai si nepřeje oženit se se stínem. Žena by měla mít oheň ve vlasech i v srdci. Ceuranské ženy šeptají na ulicích a ve svých domovech křičí. Mladší sa’ceurai se bláhově domnívají, že se tím myslí v posteli.“ Garuwaši se zazubil. „Oni je poučí.“ Ani Kylar se neubránil úsměvu.

Po pár minutách Garuwaši vstal. „Musím jít,“ omluvil se. „Za pět let o letním slunovratu budu očekávat tvého nástupce. Nechť meč tvé duše zazáří ještě jasněji, Noční anděli.“

Lantano Garuwaši odešel a Kylar k vlastnímu překvapení usnul.

Probudilo ho škrábání paklíče. Okamžitě se probral a potichu se postavil. Dveře se otevřely o chvíli později, což mu prozradilo, že ať se mu do cely vloupal kdokoliv, byl to profesionál. Zámky cel šlechticů byly kvalitní.

Dveře se otevřely na škvírku, ve které se objevil obličej Zjizveného Wrabla. Ušklíbl se, když uviděl Kylara vzhůru a připraveného jednat. „Tak přece jen jsi Blintův učedník. Brý ráno, mladej.“

„Co ty tady děláš?“ zeptal se Kylar.

„Mám dvě fušky a obě se týkají tebe. Jedna je zevnitř. Mám tě zabít.“ Tím zevnitř myslel Sa’kagé. „Ta druhá od nějakých šlechticů.“

Kylar ze Zjizveného Wrabla nespouštěl oči, přestože wetboy zatím nevytáhl zbraň. „Přátelé Terah Graesinové?“

„No, povídá se, že nějaký stín zachránil při převratu partičku lordů. Ti si myslí, že mu něco dluží. Tipni si, kterou prácičku jsem vzal?“

„Záleží na tom, kdo v Sa’kagé ti nabídl tu první,“ řekl Kylar.

Zjizvený Wrable si odplivl. „Ten uvnitř nepatří mezi mé obvyklé klienty a Máma K. tě má ráda. Nemám v plánu jít proti ní. Vzal jsem zakázku od šlechticů.“ Vytáhl nůž a podal mu ho rukojetí napřed.

Kylar ho odmítl mávnutím ruky. „Vyřiď jim mé díky, ale nejsem tady proto, že bych nedokázal utéct.“

„Říkal jsem jim, že to řekneš. A oni na to, že dostanu půlku za snahu. Nevím, o co se tady snažíš, ale jsi statečnej blázen.“

„Spíš to druhé, řekl bych.“

Zjizvený Wrable se zasmál. „A co tohle. Lhal jsem, že mám jen dvě zakázky. Je tu i třetí. A je stejná jako ta druhá − dostat tě ven. Máš víc přátel, než bych u wetboye čekal. Hádej, kdo ji zadal?“

„Řekni mi to.“

Wetboy se zazubil. „Sám král. Bejt já král, prostě bych tě nechal jít. Předpokládám, že šlechtici to mají v hlavě zařízený trochu jinak. Jdeš?“

Zatraceně, Logane. Ty a ty tvoje zatracené ústupky. Kylar polkl. „Zůstávám.“

Zjizvený Wrable povytáhl obočí. Pak pokrčil rameny. „Ty sám bys mohl být šlechtic. Jsi chlap zamilovaný do smrtky, Noční anděli. Na viděnou na druhé straně.“

54.

Kylara ze Chřtánu vyvedli před úsvitem. Eskortovalo ho padesát mužů. Na zápěstích mu za zády zacvakli okovy, lokty svázali konopným provazem a spoutali mu nohy. Pak ho překvapili, protože místo aby odešli přes hrad, vyšli velkými dvojitými dveřmi po vytesaném černém jazyku a pak hrdlem Chřtánu na kamenitou západní pláž ostrova Vos.

Čekala tam na ně bárka, a jakmile Kylara připoutali řetězem ke sloupku uprostřed loďky a vypluli, muži se začali rozhlížet kvůli hrozbě od kohokoliv, kdo by se ho mohl pokusit osvobodit.

Právě proplouvali pod Západním královským mostem, když Kylar na Plithu zahlédl novou stavbu. Pilíře byly zaražené hluboko do písečného dna u ostrova Vos a podpíraly centrální plošinu, která spočívala na hladině řeky. Pilíře se tyčily vysoko nad hladinou a ze středu vybíhala tři ramena, která podpírala dočasné lávky mezi ostrovem Vos, Doupaty a východním břehem. Trojitý most byl zatím dočasný a nízko nad vodou, ale velikost a umístění pilířů Kylarovi prozradily, co je cílem projektu. Bude to symbol Loganovy vlády, most, který spojí městské břehy a místo jejich vlády. Jak se přibližovali, Kylar poznal, že to, co považoval za zesílená místa povrchu přechodného mostu, je něco jiného.

Na každé z provizorních lávek − na západní do Doupat, severní k hradu a východní − stáli lidé. Slunce stěží osvítilo oblohu, a přesto se jich tu shromáždily tisíce. Přišlo sem celé město. Dorazili dokonce i vojáci Lantana Garuwašiho.

Když se bárka přiblížila na dohled, ozval se z lávek křik a zněl dost naštvaně. Tihle lidé milovali Logana, to Kylar poznal, a každý zrádce musel být odporný mizera. V bezpečí davu veškerý strach, který v nich mohl avatar Sa’kagé vzbuzovat, zmizel. Proto ho možná nenáviděli ještě víc. Jeho zapírání v soudní síni na tom nic nezměnilo, záleželo jen na výsledku. Bárka připlula blíž a přivítal ji ohlušující křik. Při pohledu na tváře plné nenávisti Kylara napadlo, že má štěstí, že město hladoví − nebyly tu žádné shnilé potraviny, které po něm mohli házet.

Něco šplouchlo do vody dvacet stop od loďky.

„Zaštítit!“ vyštěkl důstojník.

Muži se přikrčili a zvedli štíty nad hlavu. Přivázaný u sloupku se Kylar nemohl ani pohnout. Kameny rachotily na štítech a padaly do vody, ale pak Kylar zahlédl jeden dokonalý hod. Otočil hlavu. Kámen mu strhl kůži i s vlasy a narazil do sloupku, ucho mu zalila krev. Další kámen mu zavadil o rameno a třetí ho trefil do rozkroku. Zlomil se v pase a dav jásal radostí.

Znovu se narovnal, před očima mu tančily černé tečky, oslepovaly ho. Jak se blížili, krupobití sílilo. Většina hodů minula, ale kameny mu bušily do boků a nohou. Obrovský kámen mu spadl na nohu a rozdrtil kost v chodidle. Zaječel.

Špatně načasováno. Další kámen ho trefil do pusy, zasáhl zuby a roztrhl mu ret. Zase jásot.

Bárka konečně přirazila k plošině. „To stačilo!“ zahřměl ženský hlas. Kylar zvedl hlavu a uviděl mladou ženu v plné zbroji, která stála uprostřed plošiny, ruce zdvižené, snažila se zklidnit dav. Pak ho kámen zasáhl do oka.

„To stačilo!“ zakřičela žena, ale Kylarovi se její hlas ztrácel v jekotu vlastní bolesti. Obličej ho pálil a spoutané ruce nemohl zvednout, aby si ho ochránil a ohmatal škody. Strážci ho odpoutali, napůl ho nesli a napůl vlekli na plošinu.

Kylar otevřel oči, ale viděl jen na to pravé. První pohled se mu nabídl na jeho nohy − bosé, zkrvavené a pochroumané. Připadal si jako opilý. Zamrkal a každé mrknutí jako by mu zapíchlo vidličku do levého oka. Krev z rozseknutého rtu mu naplnila ústa. Netušil, jestli zub spolkl nebo vyplivl, ale zůstaly po něm jen rozeklané zbytky.

Když se Kylarovi konečně podařil rozeznat pár detailů, zjistil, že plošina je plná Loganových dvořanů včetně nejméně stovky bodyguardů. Bezpočet dalších vojáků byl rozmístěn v davu i na všech třech mostech, udržovali tam průchodnou uličku. Na vzdálenější straně plošiny, naproti hradu, stálo kolo. Blízko něj seděl v křesle Logan.

Kylara před něj přivlekli a herold přečetl obvinění. Kylar ho neposlouchal. Jen se díval na Logana. Logan očima přelétl jeho zranění a polkl, ale neodvrátil se. Jeho pohled se střetl s Kylarovým a Kylar spatřil utrpení tak velké jako to jeho, ale ani stopu po váhání.

Herold zakončil obvinění otázkou. „Ano,“ řekl hlasitě Kylar. „Zabil jsem Terah Graesinovou a udělal bych to znovu.“

Logan vstal a hukot hlasů okamžitě utichl. „Kagé, Zastíněný, kdož jsi známý jako Kylar Stern, dlužím ti svůj život. Jsi hrdina a já tě nazývám přítelem, ale zradil jsi tuto zemi a zavraždil její královnu. Já nebudu král, který by přátele chránil před spravedlností. Kylare, můj příteli, odsuzuji tě k pověšení na kole, dokud nezemřeš.“

Kylar nic neřekl. Lehce se Loganovi uklonil. Logan seděl a nijak se nepokoušel utišit dav, který souhlasně hučel nad vyřčenými obviněními.

Vojáci Kylara odtáhli ke kolu. Bylo o trochu větší než člověk a otevřené, čtyři hroty trčely z poloosy, kterou měl Kylar za zády, aby mohl čelit davu. Pod okovy pro nohy byla stupátka, aby nohy nemohl uvolnit, pas měl ke kolu připevnit silný kožený řemen a dvě tyče s nabroušenými hranami držely ruce. Zbytek se ježil železnými hroty, všechny směřovaly dovnitř.

Dva královští gardisté, kteří ho přivedli ze Chřtánu, ho začali přivazovat na kolo.

„Opravdu jsi Noční anděl?“ zeptala se Kaldrosa tiše, když mu utahovala kožený řemen kolem pasu.

„Ano,“ potvrdil Kylar.

Kaldrosa se naklonila blíž, když mu ke kolu přivazovala zápěstí, a zašeptala: „Je tu dvě stě padesát žen, které by byly po smrti, kdybys nás nezachránil před Hu Gibbetem. Zradit Logana by nás zničilo, ale pokud…“

„Konej svou povinnost,“ přerušil ji Kylar. Pevně zavřel oči.

„Děkuji ti,“ hlesla Kaldrosa.

Jakmile ho připoutali, strážní nastavili hroty. Dokud se Kylar udrží na místě, nedotkne se jeho těla ani jeden. Ale až se kolo roztočí, bude muset přenést váhu na kotníky a ruce, jako nůž ostré hrany tyčí mu pak rozřežou dlaně a prsty. Až zeslábne, hroty se mu zabodnou do boků, nohou a paží, což postačí, aby zdvojnásobil úsilí, ale nikdy se nezanoří dost hluboko, aby ho zabily. Časem vykrvácí nebo se mu zastaví srdce.

Když skončili, ještě jednou zvedl pohled a pátral v davu. Našel tam Mámu K. a hraběte Drakea. Uviděl velvyslankyni z Kaple, v jeho očích slabě světélkovala, zjevně doufala, že „Noční anděl“ udělá něco magického, co by mohla nahlásit, a netečného velvyslance Lae’knaughtu, kterého víc zajímaly Loganovy reakce než Kylarovo utrpení. Viděl ženy z Podvazkového řádu, jedna tiše plakala. Viděl tváře, které znal z Doupat, majitele hospod, děvky, zloděje a bylinkáře. Našel tam i šlechtice, kteří kdysi Kylara Sterna plácali po rameni a teď ho okázale ignorovali.

Pak dal Logan signál a kolo s rachocením sklouzlo dozadu a usadilo se, voda se převalila přes Kylarovy nohy.

Och, ano, teď si Kylar vzpomněl, že jsou víc než dva způsoby, jak se dalo na kole zemřít. Samotné kolo bylo kolmé k hladině Plithu, k otáčení využívalo proudu řeky. Když se Kylar otočí vzhůru nohama, hlava se dostane dost hluboko do vody, aby dosáhla Kylarových úst. Utopí se jen v případě, že bude v bezvědomí nebo na pokraji smrti, ale pokaždé to vyvolá kašel, při kterém se pobodá na tuctu různých míst.

Logan přikývl. Kolo se začalo točit.

55.

„Děkuji, že jste mě přijal,“ řekla Máma K. Vyšla na hradní balkón, kde Logan stál vedle nedotčeného oběda. Nespouštěl oči z řeky. Už to bylo dvanáct hodin, co se kolo začalo točit. Vzadu se hlasitě cpal Skřípal a kradl Loganovi sušenky, nijak to neskrýval.

„Copak bych vás mohl odmítnout? Když Shinga zapíská, králové začnou tančit,“ poznamenal suše Logan. Neotočil se. Její dopis − přiznání, že je Shinga − doručil wetboy dnes ráno. Ale šok, který to mělo u Logana vyvolat, přehlušil smutek.

Máma K. se vedle něj postavila k zábradlí. Jediné, co na takovou vzdálenost viděli, bylo pár tuctů lidí na plošině a že se kolo stále otáčí. Signální vlajku, která dá Loganovi vědět, že Kylar zemřel, ještě nevytáhli.

„Tímhle se vše změní,“ poznamenala Máma K.

„Jak jste se podílela na vraždě Terah Graesinové?“ zeptal se Logan.

„Nijak,“ řekla Máma K., „ale ne že bych se o to nesnažila. Vyslala jsem Quogleeho Marta po správné stopě v naději, že zjistí, jak Terah zradila mladší sestru Natassu. Dokonce jsem se postarala, aby o tom po korunovaci zazpíval. Ujistila jsem se, že až začne, stráže ho nezastaví, a také jsem zajistila, aby tam Luc Graesin byl a vyslechl to. Doufala jsem, že Terah zabije Luc. Tento rozhovor jsem si naplánovala, až se stanete králem, i když jsem původně chtěla měsíc počkat.“

„A v té době…“ napověděl jí Logan.

„…by došly naše a ceuranské zásoby jídla,“ dokončila Máma K.

„A?“

„Přišla bych za vámi s dostatkem jídla, aby na zimu zajistilo celé město.“

Logan na ni zíral, nezeptal se, kde by ho sehnala. „A na oplátku byste chtěla?“

„Věc se má tak, Vaše Veličenstvo, že tímto,“ − mávla směrem ke kolu − „jste dokázal svou zásadovost. Tady je zásadovost vzácná, ale sama o sobě město nezmění. Na to potřebujete spojence, a pokud chcete v tomto městě získat spojence, najdete jen ty s rozporuplnou minulostí.“

„Jako vy?“

„A jako hrabě Drake, u kterého jste příhodně zapomněl, že kdysi zasedal ve vedení Sa’kagé.“

Logan zamrkal.

„Podstatné je, že pokud se pokusíte odstranit všechny úředníky, kteří berou úplatky, zneužívají pravomoci nebo porušují právo, žádní vám nezbudou.“

„Co nabízíte?“ zeptal se Logan.

„Otázkou je, co nabízíte vy. Co přinese vláda Logana Prvního?“

Logan se podíval na přítele, který v dálce umíral na kole. „Chci, aby tohle něco znamenalo. Chci zničit Sa’kagé.“

„To je začátek, ale co konec?“

„Chci Cenarii učinit centrem obchodu a vzdělanosti, chci z ní udělat místo, na které budou místní lidé pyšní. Budeme žít v míru, ne ve strachu a korupci. Doupata se východnímu břehu nikdy nevyrovnají, ale chci umožnit, aby se muž mohl narodit v Doupatech a zemřít v paláci na východním břehu.“

„A co ženy?“ zeptala se Máma K.

„Na ty se to samozřejmě vztahuje také,“ odvětil.

Lehce se pousmála. „To zní dobře. To beru.“

Přes Loganovu tvář přelétl náznak hněvu. „Vy už si palác koupit můžete.“

„Chci, abyste mě jmenoval vévodkyní a daroval mi pozemky Graesinů, Vaše Veličenstvo.“

„Na světě není dost rýže, abyste si za ni koupila tohle.“

To z něj mluvil hněv. Jeho nejlepší přítel umíral. Máma K. to ignorovala. „Sa’kagé je parazit přisátý na tváři Cenarie. Je nemožné ji zcela vykořenit, ale můžete zlomit její moc. Může to zabrat léta a bude vás to stát mnoho peněz a možná i popularitu. Úspěch je nejistý. Jste král, který udrží kurz v řece krve?“

Logan minutu sledoval otáčející se kolo. Pak tiše řekl: „Dokud budu dýchat, budu bojovat za to, aby Kylarova smrt něco znamenala. Co uděláte, když vám dám, oč si žádáte?“

„Získáte mou plnou loajalitu. Budu vaším nejlepším špionem. Nakonec, a nejen to, zničím Sa’kagé.“

„Proč bych měl věřit, že tak snadno zradíte organizaci, která musí zahrnovat všechny přátele, které jste kdy měla?“ zeptal se Logan.

„Přátele? Sa’kagé nás břímě přátelství zbavila. Pravdou je, že za všechny ty roky jsem v Sa’kagé získala jen tři přátele. Jedním byl wetboy jménem Durzo, kterého Kylar musel zabít pro něco, co jsem udělala. Další byl Jarl, který zemřel, když se snažil dosáhnout toho, co nabízím. Poslední umírá, zatímco mluvíme. Pravda, to, co navrhuji, je zrada, ale není to snadná zrada. Pokud to uděláme, budu muset nějaký čas držet naši schůzku v tajnosti. Jakmile se Sa’kagé dozví, že jsem změnila strany, stáhne se do podzemí, a já si předtím musím promluvit, s co nejvíce lidmi to půjde.“

„Nechají se zlomit?“ zeptal se Logan.

„Jen s pomocí meče ne.“

„Co se může pokazit?“

„Chcete verzi krátkou, nebo dlouhou?“

„Dlouhou.“

Řekla mu to. Pak mu pověděla o plánech, jimiž chtěla každou z těchto možností odvrátit. Trvalo to hodinu. Mluvila stručně a také mu pokládala otázky. Bude ochotný využívat wetboye na práci, kterou stráže odvést nemohou? Jak široká bude amnestie? Budou moci osvobozovat zloděje? Ranaře? Vyděrače? Násilníky? Vrahy? Jaký trest bude hrozit těm, kdo budou v nové Cenarii podplácet?

„Náš první útok bude muset mířit přesně. Zmrazit fondy, zatýkat, umožnit legitimní zaměstnání. Velké mrkve na dlouhých holích. A většina našich plánů vydrží jen do doby, než někdo vytáhne meč.“

Logan dlouho nic neříkal. Pak se rozhodl. „Pokud to uděláme, nenechám vás velet vykořenění Sa’kagé.“

„Cože?“

„Tolik moci vám do rukou nesvěřím. Jedním slovem můžete kohokoliv zničit a já netuším, jestli vůbec mluvíte pravdu. Povede to Rimbold Drake. Budete pracovat pro něj. Stačí to?“

Oči Mámy K. na dlouho ochladly. Pak se vyjasnily. „Vidím, že po letech, kdy jsem rozkazy dávala, se je budu muset naučit i přijímat. Ano, stačí to. Možná jste nakonec opravdu král, který to může dokázat. Vaše Veličenstvo, tímto vám přísahám věrnost.“ Elegantně poklekla a dotkla se jeho nohou.

„Gwinvere Kireno, tímto ustanovuji rod Kirena, který bude roven největším rodům v říši. Garantuji vám i vašemu rodu území na západ od Poloostrova pašeráků až po řeku Wy na východě a území severně od Havermere až po ceuranskou hranici. Povstaňte, vévodkyně Kireno.“

Vstala. „Vaše Veličenstvo, je tu ještě jedna věc. Včera mi potvrdili starší zprávu, které jsem nevěřila. Mé zdroje by však v žádném případě nic nezískaly, kdyby lhaly. Oba v minulosti prokázaly důvěryhodnost. Nevím, jak je to možné, ale věřím, že je to pravda. Nechtěla jsem vám to říct dřív, než dokončíme vyjednávání, abych nevzbudila dojem, že se vás snažím ovlivnit.“

„To je spousta slovních kliček. O co jde?“ chtěl vědět Logan.

„Vaše žena při převratu nezemřela, Vaše Veličenstvo. Jenine je v Khalidoru. Živá.“

* * *

Někdy po setmění se kolo zastavilo. Kylar trhavě zvedl hlavu. Zamrkal přes říční vodu, která mu stékala z vlasů do očí, a rozhlédl se. Mrkání stále bolelo, ale okem, které ráno bylo slepé, už dokázal rozeznávat obrysy.

Stál před ním mladík ve zbroji. Zjevně to byl jeden z Loganových bodyguardů. „Mám pro vás zprávu, sire Kagé,“ řekl. „Aristarchos ban Ebron se vrátil domů ke své rodině a dětem. Společnost by vám ráda poděkovala a doufá, že několikahodinové zastavení kola bude přijatelnou kompenzací.“ Zadíval se k jednomu mostu.

Skrz temnotu Kylar spatřil Ladešiana, kterého nikdy dřív nepotkal. Muž ho pozdravil zdviženou rukou, i když ho ve tmě kromě Kylara nikdo neviděl. Pak Ladešian odešel. Tak Aristarchos ban Ebron přežil svou závislost. Kylar netušil, že má rodinu. Napadlo ho, co asi Aristarchova žena řekne, až se jí krásný manžel vrátí jen s několika zčernalými zuby, protože svůj vzhled a pýchu obětoval věci, kterou ona nikdy nepochopí. Společnost Kylarovi děkuje?

„Můžeme ho zastavit jen do úsvitu, sire Kagé. Mrzí mě to.“

Ale Kylar ho skoro nevnímal. Pustil zkrvavené tyče se zaostřenými okraji a přenesl váhu na pás a upoutané kotníky. Hlavu opřel o hruď.

„Kylare?“ zeptala se Vi. Nacházeli se v malém pokoji se dvěma postelemi, umyvadlem a truhlou u paty každé postele. Malá postava spala na jedné posteli a na druhé se o ruku opírala Vi. Kylar ji nikdy dřív neviděl v tak špatném stavu. Oči měl zarudlé a opuchlé, tvář samou skvrnu, teklo jí z nosu a v ruce žmoulala kapesník. „Bohové, co se ti stalo?“

Podíval se na spící postavu na druhé posteli a sklonil se k ní. „Uly,“ řekl. „Bože, ta ale vyrostla. Uly?“

„Ona tě neslyší,“ upozornila ho Vi. „Ve skutečnosti tady nejsme. Pojď, posaď se.“

Kylar se s obtížemi posadil. Unaveně se usmál. „Uly je tvá spolubydlící?“

Vi přikývla. „Je jí třináct a ve všem je lepší než já.“

„Vyřiď jí, že mě to mrzí. Opustil jsem ji stejně jako všichni ostatní. Byl jsem hrozný otec.“

„Tiše. Lehni si.“

„Budeš mít krvavá… prostěradla,“ řekl, ale nedokázal jí vzdorovat. Položil Vi hlavu do klína a zavřel oči.

„Kylare, myslím si, že ti mohu pomoci,“ řekla Vi a hladila ho po vlasech. „Ale musíš mi říct, co se stalo. Kdo ti to udělal?“

Její prsty byly jemné a teplé. I mluvení mu činilo obtíže. „Dělá,“ opravil ji.

„Dělá?“

„Popravují mě za vraždu královny Graesinové. Logan je král. Udělal jsem to, Elene. Tohle za život stálo, ne?“

„Elene tu není, Kylare. To jsem já, Vi.“

Kylar sebou trhnul, když se mu zádové svaly stáhly v křeči. Rychle se několikrát za sebou lehce nadechl.

Vi na něj položila obě ruce a napětí povolilo. Slyšel, jak těžce dýchá, a celé tělo mu zaplavilo teplo a požehnalo ho zahnáním bolesti.

Nastalo dlouhé ticho a Kylar se začínal vytrácet. Nakonec Vi řekla: „Ale vrátíš se, že ano? Po smrti?“

„Nikdo mi nevysvětlil, co to znamená. Žij každý život, jako by byl tvůj poslední.“ Zasmál se. Nemohl si pomoci. Všude cítil teplo. Když otevřel oči, aby se na Vi podíval, už se neusmívala. Tvář měla ztuhlou soustředěním a bolestí.

„Spi,“ řekla. „Pomůžu ti, jak jen to půjde.“

56.

Logan vstal před úsvitem. Nespal. Stráže vycítily jeho náladu a nespaly také, ale pokud se cítily stejně mizerně jako on, skrývaly to. „Půjdu se podívat na Kylara,“ řekl Kaldrose. Přikývla, čekala to. Jednou z mnoha věcí, které se Loganovi na kralování protivily, bylo, že nemohl nikam chodit bez doprovodu. Protože poslední dva vládci Cenarie − nebo šest, pokud uvěří vévodkyni Kireně − byli zavražděni, bylo to pochopitelné. Přesto Logan nesnášel, že s sebou musí všude vláčet dvanáct lidí. Nebyla to ale jejich chyba a bylo pod Loganovu úroveň, aby jim to ztěžoval. Proto prostě jednal s větším rozmyslem.

Horká voda ke koupeli dorazila rychle a Loganovi došlo, že Kaldrosa musela v kuchyni už před několika hodinami říct, že se král bude chtít vykoupat brzo ráno. Bylo to prosté opatření, ale výmluvné. Mnoho šlechticů ignorovalo sluhy stejně jako zem pod svýma nohama. Loganův otec zdůrazňoval, že šlechtici se sluhy jednají častěji než s vlastní rodinou. Vyplatilo se chovat se k nim slušně, ale i tak k případům, kdy se služebnictvo aktivně staralo o potřeby svých pánů, docházelo vzácně.

Logan se svlékl a vykoupal sám. Když se drhnul, pomyslel na to, že tyhle pokoje, přestože se nacházely vysoko nad Dírou, kde musel žít, i tak viděly spoustu neštěstí. Logan spatřil sochy − ukryté ve skladišti v útrobách hradu − Bohokrálových žen. Všechny byly cenarijské šlechtičny. Logan každou z těch žen znal podle tváře, jména i titulu. Každá z nich byla krutě zneužita, zlomena, zavražděna a poté vystavena. Jedno z prvních rozhodnutí, které jako král udělal, bylo navrácení dívek jejich rodinám, aby je mohly pohřbít. Některé neměly rodinu, kam by se mohly vrátit, a u těch se o pohřeb Logan postará osobně. Přál si, aby mohl mrtvého Bohokrále zabít vlastníma rukama, a pro Trudanu Jadwinovou, která každou sochu podepsala jako své umělecké dílo, by bylo i kola škoda. Pokoj se už projasnil, když Logan vstal, nahý, kapala z něj voda, a nevnímal ručník, který mu jeden strážný nabídl.

Jednou z těch žen teď pravděpodobně byla i Jenine. I kdyby ji nakonec získal zpátky, možná ji odvedli úmyslně. Bez ohledu na to už nebude ženou, již ztratil. Bude se na to muset připravit, bude muset milovat někoho zlomeného a zraněného tak, že to nikdo nedokáže vyléčit. Ti podělaní netvoři. Pokoj se naplnil bledězeleným světlem, když Loganův hněv dosáhl vrcholu. Zavřel oči a vydechl. Ovládl zuřivost, vztek nad vlastní nemohoucností, netrpělivost a zášť. Ochladil je a překoval, aby vyhovovaly jeho cílům. K čemu by bylo dobré, kdyby začal ječet a rozbíjet vybavení vlastního hradu, zatímco Jenine strádá v Khalidoru?

Logan otevřel oči a uvědomil si, že tu stojí Kaldrosa a Pturin, jeho drobný ymmurijský strážce, a zírají na něj. Bledězelené linky vyleptané do jeho předloktí pohasly. Logan si vzal ručník.

„Tuniku, ehm, s dlouhými rukávy?“ zeptala se Kaldrosa.

„Vždycky. Děkuji.“

* * *

Vycházelo slunce, když Logan a jeho doprovod dorazili na plošinu, kde umíral Kylar. Jediné zvuky, které slyšel, bylo pomalé vrzání převodů, hukot proudící vody Plithu a sténání popruhů, které napínala Kylarova váha. Krev mu odkapávala z boku, kde mu hroty rozedraly paže, podpaždí a žebra, pas vynechaly, protože ten na místě držel popruh, rány pokračovaly na stehnech a lýtkách. Krev stékala z jeho pěstí sevřených kolem nabroušených držadel. Krev tekla z hlavy a každého spánku, nesrážela se, protože hlava se při každém otočení ocitla pod vodou. Byl mužem zbarveným krví. A stále dýchal.

Byl tam ještě jeden muž, který Kylara sledoval v paprscích vycházejícího slunce. Lantano Garuwaši. Neobrátil se, když Logan přišel.

Kylar na otáčejícím se kole sklouzl do strany. Neměl dost sil, aby se udržel na jednom místě, a nabodl se na hroty dole. Při každém nádechu mu železné špice rozdíraly hruď. Krev se hromadila na jedné straně, a když se na kole převrátil vzhůru nohama, chabě se pokusil udržet, ale zase sjel zpátky. Do hlavy mu bodaly tři hroty a tucty dalších se zakusovaly do ramen a paží. Zhluboka se nadechl, než se mu hlava ponořila pod hladinu.

Loganovi se sevřel žaludek. Jen s obtížemi potlačil nutkání vyzvracet se. Přišel odnést přítelovo tělo, ne sledovat jeho utrpení a dívat se, jak umírá.

Kylara musela síla opustit teprve nedávno. Nebylo možné, aby člověk krvácel tak dlouho, a nezemřel. A tak Logan stál vedle Lantana Garuwašiho a díval se na to, co provedl, minutu a pak dalších pět. Pět minut se protáhlo na nesnesitelných deset a Kylar stále nevykazoval známky dalšího slábnutí. Bylo to neuvěřitelné, nemožné.

„Podívej se mu na chodidla,“ zašeptal Garuwaši.

Logan chvíli nechápal, o čem Garuwaši mluví. Na Kylarových nohách nebylo nic výjimečného. Alespoň ty byly ušetřeny zranění. Pak si Logan vzpomněl. Když Kylara přivazovali ke kolu, museli ho na ně vytáhnout, protože mu jeden kámen rozdrtil chodidlo. Další kámen mu oslepil oko. Ale teď měl obě nohy i oči v pořádku. Loganova nevíra se změnila v úžas a pak v hrůzu.

Kolo vymysleli jako trýznivou smrt pro zrádce. Obvykle to trvalo hodiny. Ale Kylar se léčil neuvěřitelně rychle. Kolo ho nakonec zabije, ale po dni vypadal jako někdo, koho na kolo uvázali před necelou hodinou. Logan takovou krutost nikdy neplánoval. V porovnání s tím Díra působila jako humánní trest.

„Rozhodl ses dobře,“ ozval se Kylar a díval se na Logana. Oči měl otevřené a nezakalené. „Běž, můj králi. Já se zatím budu motat kolem dokola.“ Pokusil se o úsměv.

Logan se najednou rozplakal. „Jak to můžu ukončit?“

Agon Brant si odkašlal. „Vaše Veličenstvo, když byli v minulosti muži vsazeni na kolo před náboženským svátkem a vládce nechtěl špinit město tím, že by nechal v průběhu oslav někoho zemřít, zlomili odsouzenému nohy a ruce, aby se hroty zabodávaly hlouběji a on rychleji zemřel.“ Odkašlal si ještě jednou, na Kylara se nepodíval. „Vaše Veličenstvo, musím vás také informovat, že velvyslanec Lae’knaughtu je na cestě sem. Odmítl dál čekat.“

Logan zavřel oči a zhluboka, pomalu se nadechl. Protřel si oči a zamrkal. Podíval se na provizorní most vedoucí k hradu, kde spatřil blížícího se velvyslance Lae’knaughtu. „No dobře,“ řekl Logan. „Pusťte ho sem. Postavte mi sem stůl a židli.“ Záměrně velvyslanci prozradil, že tady ráno bude, předpokládal, že za ním přijde. Logan se s ním chtěl setkat před kolem, aby mu připomenul, jak tvrdý dokáže být. Ale ani v nejhorší noční můře ho nenapadlo, že Kylar bude při jejich setkání ještě naživu.

Kolo se otáčelo a Logan vstal, otočil se k němu a sledoval Kylara, dokud mu Brant Agon, který se momentálně ujal funkce komorníka, neohlásil velvyslance. „Vaše Veličenstvo, Tertulus Martus, kvestor Dvanácté armády Lae’knaughtu a atašé generalissima Jula Rotanse.“

Logan se otočil a posadil se ke stolu. Oči Tertula Marta přeskakovaly mezi ním a Kylarem. Když Logan stál, zakrýval mu výhled na kolo. Teď ho prakticky rámovalo. Velvyslanec se na něj nemohl podívat a nevidět při tom muže, který za Loganem umíral na kole.

„Vaše Veličenstvo,“ pozdravil ho Tertulus, „děkuji, že jste mne přijal, a gratuluji k vaší korunovaci a nedávným úžasným vítězstvím. Pokud jsou příběhy jen z poloviny pravdivé, vaše jméno bude žít navěky.“ V podobném duchu chvíli pokračoval. Dvanáctá armáda Lae’knaughtu byla jejich diplomatickým sborem. Od alitaeranské smlouvy Lae’knaught dvanáct armád neměl. Dnes by postavil tak tři − nebo spíš dvě s ohledem na masakr pěti tisíc vojáků v Ezrově lese. Ale Tertulus si naplánoval směr rozhovoru ještě dřív, než poprvé promluvil, takže o něm v průběhu řeči ani nemusel přemýšlet. Stejně dokonale kontroloval i své tělo, nic jím neprozrazoval. Stál s nohama kousek od sebe, aby nepůsobil bojovně. Dlaně měl uvolněné, aby ani trochu nenaznačil sevření v pěst. Gestikuloval minimálně. Logan se proto zaměřil na jeho oči.

Ten muž ho hodnotil. Velvyslanec nepřišel, aby uzavíral dohody, přestože mu za chvíli něco menšího nabídne. Jeho naléhání, že se musí s Loganem setkat co nejrychleji, pramenilo z tlaku nadřízených. Potřebovali zjistit, jestli Logan představuje hrozbu. Nedávno ztratili pět tisíc mužů a museli si ověřit, že se nový král tohoto bezvýznamného zkorumpovaného království zachová tak, jak se zachoval každý cenarijský král v posledních dvaceti letech − že proti nim nic nepodnikne.

Logan nic neřekl a uprostřed velvyslancovy věty vstal. S dokonalým klidem převrátil stůl a smetl prázdné papíry, kalamář a brk na zem. Stoupl si na desku a utrhl jednu nohu.

Dvěma mocnými ranami zlomil Kytaroví nohy v holeních.

Kylar zaječel. Jeho o oporu připravené tělo se nabodlo na tucty hrotů pod pažemi. Zlomené holenní kosti probodly kůži a vlhce se leskly ve vycházejícím slunci. Znovu zakřičel, když se kolo otočilo do strany a další hroty se zanořily ještě hlouběji do jeho nohou. Hlava mu uprostřed výkřiku zmizela pod hladinou a ven se vynořil s kašlem.

Když se zcela narovnal, jeho paže se znovu nabodly na hroty a křik se změnil ve vzlyky. Logan se podíval na hluboké rány a pak na Kylarovy oči. Nalezl v nich velké utrpení, ale žádný strach.

Dvěma dalšími silnými údery Logan přerazil Kylarova předloktí.

Kylar znovu zaječel. Bez pevných kostí se jeho tělo prohnulo nepřirozeně hluboko, gravitace jeho paže natahovala jako jíl, tělo se při každé otočce zhouplo do strany. S každým výdechem kašlal krev, která se z něj valila v proudech.

Logan slyšel, že několik jeho pobočníků zvrací, ale od Kylara se neodvrátil.

Po sedmi otočkách Kylar přestal kašlat. Proud krve slábl a napětí ve zdeformovaných svalech se uvolnilo. Logan rukou přivolal dva královské gardisty. Kolo se zastavilo. Zkontrolovali pulz. Nic. Začali sundávat tělo.

Logan se otočil k Tertulu Martovi, kterému se přes všechen diplomatický výcvik stále nepodařilo zavřít pusu a přimhouřit vytřeštěné oči.

„Před pěti sty třiačtyřiceti lety,“ řekl Logan, „byl jeden muž zajat khalidorským vürdmeisterem a tři měsíce mučen. Ten muž si uchoval příčetnost a odvahu a poslední den třetího měsíce uprchl. Založil řád, který měl vzdorovat černé magii − khalidorské magii − a ničit její praktikanty. Po čase se mise rozšířila ve zničení veškeré magie a všech, kdo jí vládnou. I přesto však tento řád, Laetunariverissiknaughti, Nositelé svobody a světla, chová výjimečnou zášť vůči všem, kdo používají viry.“

„Vaše Veličenstvo projevuje pozoruhodnou znalost…“

„Ticho!“ okřikl ho Logan a namířil zkrvavenou nohou od stolu na Tertula, dřevo se zastavilo jen píď od jeho nosu. Velvyslanec se zarazil. „Posledních osmnáct let se Lae’knaught rozvaluje na cenarijském území. Tohle skončí. Tady jsou vaše možnosti. Za prvé − sbalíte se a okamžitě vypadnete. Za druhé − budete s námi bojovat. Nedávno jste ztratili pět tisíc mužů a já mám válkou zocelenou armádu, která se začíná nudit − a ceuranskou armádu, jíž jsem slíbil bitvu, co se zapíše do historie. Rozdrtíme vás. Za třetí − můžete svolat své armády a vytáhnout s námi proti Khalidoru. Tak budete moci bojovat s těmi, které opravdu nenávidíte, a budete mít šanci je porazit. Pokud budete bojovat po našem boku, dám vám patnáctileté užívací právo na území, které právě okupujete. Ale potom, a na nějaké prodlužování rovnou zapomeňte, navždy opustíte Cenarii. Bez ohledu na vaši volbu naše armády na jaře vytáhnou do boje. Nejprve zamíříme na východ. Pokud se k nám nepřidáte, vyhladíme vás a nezastavíme se na našich hranicích. Upozorníme každé království, na jehož území byste se chtěli schovat, že přicházíme. Možná se jedno z nich postaví na vaši stranu a bude s námi bojovat. Ale také se budou moci rozhodnout podpořit nás. To záleží na tom, jak dobrou pověst jste si vybudovali u sousedů.“

Tertulus Martus se nervózně zasmál. „Tyto podmínky jsou naprosto nepřijatelné, ale jsem si jistý, že naši vyjednavači by mohli najít nějaký společný…“

„Když se nerozhodnete bojovat po boku Cenarie, vyberete si boj proti Cenarii. Já války vyhrávám tak, že další boj už není zapotřebí.“

„Nemůžete proti nám vytáhnout, ne v plné síle, ne s Khalidorem na severu.“

„Khalidor utrpěl velkou porážku a průsmyky na hranicích se dají snadno bránit. Khalidor už nedrží ani píď mé země. Vy ano. Dal jsem Lantanu Garuwašimu slib, že mu na jaře zajistím velkolepou bitvu. Spolu vás vyhladíme. Odvažuji se tvrdit, že takové vítězství ho potěší natolik, že se Ceurané vrátí domů. Khalidor však bez vás neporazíme. Ať se stane cokoliv, sa’ceurai v létě odejdou. Mám rok, abych zničil jednu nebo obě největší hrozby své říše, takže nemám důvod držet se zpátky.“

„Jste šílený,“ vyhrkl Tertulus a zahodil tak celoživotní diplomatický výcvik.

„Jsem zoufalý. To je rozdíl. Nemám v úmyslu nabízet vám výhodný obchod, velvyslanče. Jste zadlužení, zesláblí, obklíčení nepřáteli, a upřímně řečeno, pořádně jste mě naštvali. Nemíním vyjednávat. Sepíšeme spolu smlouvu včetně detailů, jak budou vaše jednotky integrovány do mého vojska po celou dobu války s Khalidorem a jak se pojistíme, abyste po vypršení patnáctiletého pronájmu opustili Cenarii. Dám vám jen tolik času, abyste si mohl promluvit s generalissimem, dopřejte mu tři dny, aby to projednal se svými poradci, a pak se sem vraťte. Jakékoliv změny, které navrhne, budou považovány za odmítnutí smlouvy. Tohle je konečné znění. Na druhou stranu, pokud opravdu nenávidíte Khalidor a černou magii, která si podmanila celou zemi a chce ovládnout i Midcyru, tohle je vaše životní příležitost. Můžeme Khalidor zničit jednou provždy.“ Logan mávl rukou a podal velvyslanci svitek ve zdobeném pouzdře. „Teď vám radím nasednout na koně. Vaši odpověď očekávám do tří týdnů. Zpoždění bude považováno za vyhlášení války.“