Kapitola 56-57
56.
Předpokoj v přízemí severní věže neskutečně páchl krví a výkaly uvolněnými v okamžiku smrti, zápachem se proplétala hořká pachuť moči. Kylar si zacpal noc, než otevřel dveře.
Rychlý pohled mu vypověděl celý příběh. Muže v místnosti lapili do pasti, přepadl je kušiník. Kylar se zamračil. Kušiník? V tak malé místnosti?
Pak uviděl u stropu úzkou plošinu, jasně viditelnou ve stínech, které teď přitahovaly Kylarovy oči. Podle rozmístění těl to byl jen jeden muž, který královské stráže a šlechtice postřílel jako ryby v sudu.
Tak tohle potkalo muže, kteří se vydali zachránit svého prince. Podle krvavých šmouh vedoucích ode dveří to vypadalo, že přežil jen jeden muž, který se odplazil pryč.
Znechucený Kylar vyběhl po schodech. Ve dveřích našel šest mrtvých Khalidořanů. Zbytek příběhu byl jasný. Překvapený v posteli se svou ženou − Loganovy šaty byly poházené po místnosti − Logan vyskočil a bojoval. Zabil šest po zuby ozbrojených Khalidořanů, ale podle vypálených stop na podlaze ho zranili nebo vyřadili magií.
Pak, soudě podle velké lepkavé louže krve, Roth pomalu zabil Logana, který silně krvácel, nebo je se ženou zabili oba. Ani jedno z těl v místnosti nebylo. Khalidořané asi odnesli Loganovo tělo ke zbytku královské rodiny, aby mohlo celé království vidět, že jsou mrtví, že nástupnická linie byla vyhlazena.
Roztržená noční košile na podlaze. Princeznu, tak mladou a krásnou, někde v místnosti znásilňovali, dokud ji nezabili.
Kylar si to pokoušel vyložit i jiným způsobem. Jeho mysl analyzovala scénu, snažila se vyvarovat šoku a beznaděje. Bylo by možné, že zabili princeznu a Logana nechali naživu?
Ale vojáci by nenechali naživu Logana a nezabili by princeznu, kterou mohli znásilnit. Logan byl bojovník, vyhlášený šermíř a dědic trůnu. Zbytek královské rodiny byl zabit brutálně, ale precizně, pečlivě. Pokud by se Khalidořané rozhodli udělat výjimku a někoho nechat nějakou dobu naživu, určitě by to nebyl Logan.
Kylara zaplavil smutek. Logan byl mrtvý. Jeho nejlepší přítel byl mrtvý. Mrtvý a vina padala jen na Kylarovu hlavu.
Mohl to zastavit. Mohl minulou noc zabít Durza. Durzo k němu stál zády, cíl, který nemohl minout. Dorian mu to řekl. Řekl mu to!
Byla nějaká bolest, kterou Loganovi nezpůsobil? Dovolil vraždu Loganova přítele Aleina, zatajil před ním pravdu o románku mezi Serah a Aleinem, dostal ho do vězení za vraždu a dohnal ho ke zrušení zasnoubení. Logana donutili ke svatbě s dívkou, kterou neznal, zavraždili ho a dívku, jež byla jeho ženou sotva hodinu, znásilnili a zabili.
Kylar klesl na podlahu a rozplakal se. „Logane, je mi to líto. Omlouvám se. Je to všechno má vina.“ Zapřel se rukou a zjistil, že ji položil přímo do krvavé kaluže. Podíval se na svou zkrvavenou ruku. Stejně zkrvavenou jako před pěti lety, v té samé místnosti, kde dokončil svou první samostatnou zakázku. Zkrvavenou, jako by neustále krvácela od doby, kdy zabil prvního nevinného. Sem ho ta vražda dovedla. Kruh se uzavřel, vražda jednoho nevinného neúprosně vedla k zabití dalších. V posledních pěti letech dělal přesně to, co měl v úmyslu − podobal se Durzo Blintovi čím dál víc. Stal se zabijákem. Špatně spal, takže měl lehký spánek a stal se tak ještě nebezpečnějším. Vždycky žil na hraně a krev, kterou si v téhle místnosti poprvé poskvrnil ruce, nikdy nedokázal zcela smýt. Jen k ní přidával další. Nepochybně teď měl na rukou Loganovu krev, to nemohla být náhoda.
Drakeovi s oblibou mluvili o božské ekonomice − Bůh mění pláč ve smích, smutek v radost. Wetboy byl králem obchodníků ďábelské ekonomiky. Vražda plodila vraždu, a jak říkával Durzo, cenu vždycky zaplatili ti druzí.
Musí za každé mé selhání platit ostatní? To není jiný způsob? Krev na jeho rukou říkala ne, ne. Tohle je realita, tvrdá, nepohodlná a záštiplná, ale je to pravda.
„Porušuji svá vlastní pravidla,“ řekla změť stínů.
Kylar ani nevzhlédl. Bylo mu jedno, jestli zemře. Ale stín nic víc neřekl. Po dlouhé chvíli se Kylar hořce zeptal: „‚Nehrát fér. Smrt jako smrt?‘“
Durzo vystoupil ze stínů. „Kylare, mám poslední pravidlo, které tě naučím.“
„A to je co, mistře?“
„Teď už jsi skoro wetboy, Kylare. A když ses naučil vyhrát takřka každý souboj, zbývá ještě jedno pravidlo − Nikdy nebojuj, když nemůžeš vyhrát.“
„Dobře,“ řekl Kylar. „Vyhrál jste.“
Durzo tam dlouho jen stál. „Pojď, učedníku. Tohle je tvá Zkouška.“
„Takový je celý váš život?“ zeptal se Kylar a konečně vzhlédl. „Zkoušky a výzvy?“
„Můj život? Takový je každý život.“
„To mi nestačí,“ řekl Kylar. „Tihle lidé by neměli umírat. Khalidor by neměl vyhrát. To není správné.“
„Nikdy jsem neřekl, že je to správné. Můj svět není černobílý, žádné správné a špatné, Kylare. Tvůj by neměl být jiný. Náš svět je jen o tom, co je lepší, a co horší, které stíny jsou světlejší a které tmavší. Cenarie nemůže nad Khalidorem vyhrát, ať se tady dnes v noci stane cokoliv. Tímhle způsobem zahyne pár šlechticů místo tisíců poddaných. Tohle je ten lepší způsob.“
„Lepší? Můj nejlepší přítel je mrtvý a oni pravděpodobně znásilňují jeho ženu! Jak můžete stát stranou a nedělat nic? Jak jim můžete pomáhat?“
„Protože můj život je prázdný.“
„Kecy! Jestli tomu věříte, tak jste umřel už dávno!“
„Ale já už dávno zemřel. Přešlo všechno dobré, přešlo všechno zlé, a my nemůžeme udělat jedinou zatracenou věc, kterou bychom to změnili, Kylare. Přinejmenším nezměníme sebe. Tahle válka přijde a odejde, vzejde z ní vítěz a lidé budou zbytečně umírat. Ale my budeme naživu. Jako vždy. Alespoň já budu.“
„To není správné!“
„Co chceš? Spravedlnost? Spravedlnost je pohádka. Mýtus s měkkou přikrývkou, která tě dokáže uklidnit.“
„Mýtus, ve který věříte i vy, čas od času,“ řekl Kylar a ukázal na slovo SPRAVEDLNOST vyryté do čepele Odplaty.
„Věřil jsem ve spoustu věcí. To z nich nedělá pravdu,“ řekl Durzo.
„Kdo z nás je lepší? Logan, nebo my? Logan v noci dokáže spát. Já se nenávidím. Sním o vraždách a probouzím se zbrocený studeným potem. Vy se zpíjíte do němoty a rozhazujete peníze za děvky.“
„Logan je mrtvý,“ řekl Durzo. „Možná bude v příštím životě nosit korunu, ale to mu teď nepomůže, že?“
Kylar se na Durza pochybovačně podíval. „A vy jste ten, co tvrdí, že je život prázdný, bezvýznamný. Že nebereme nic cenného, když vezmeme život. Podívejte se, jak lpíte na tom svém. Podělanej pokrytče.“
„Každý muž je podělaný pokrytec.“ Durzo sáhl do náprsní kapsy a vytáhl složený kus papíru. „Když mě zabiješ, je tohle tvoje. Vysvětluje to pár věcí. Považuj to za své dědictví. Když zabiju já tebe… no, až zemřu, tak se cestou do nejhlubšího pekla zastavím na kus řeči.“
Durzo strčil papír do náprsní kapsy a vytáhl obrovský meč s červenou stuhou pohupující se na jílci. Byl větší a těžší než Odplata, ale Durzo ho se svým Talentem mohl držet v jedné ruce.
„Nedělejte to,“ žádal ho Kylar. „Já s vámi nechci bojovat.“
Wetboy se k němu přiblížil. Kylar dál stál, neudělal jediný pohyb na svou obranu. „Už jste mu dal Glób čepelí?“ zeptal se Kylar.
Wetboy se zastavil. Sáhl do váčku a vytáhl stříbrnou kouli. „Tohle?“ řekl. „To nic není. Další padělek.“ Prohodil kouli oknem. Sklo prasklo a Glób zmizel v temnotách.
„Co jste to udělal?“ nechápal Kylar.
„Při Andělech noci!“ zaklel Durzo. „Ty sis připoutal mé ka’kari. Ukradl jsi mi ho. To ti to pořád nedochází?“
Jako by na něj mluvil cizí řečí. Připoutal? Kylar si jen myslel, že si připoutal ka’kari − musel, protože jeho Talent se probudil. A Durzo řekl, že to bylo sklo?
„Neuvěřitelné,“ zavrtěl Durzo hlavou. „Tas svůj meč a bojuj, chlapče.“
„Teď je to můj meč?“ zeptal se Kylar.
„Ne nadlouho. Nezasloužíš si mě porazit.“ Durzo pozvedl meč.
„Nechci s vámi bojovat,“ řekl Kylar, odmítal vytáhnout zbraň.
Durzo udeřil. Kylar v poslední vteřině tasil Odplatu a ránu vykryl. Talentem posílený úder se střetl s Talentem posíleným úderem. Čepele se po nárazu otřásly.
„Věděl jsem, že to v tobě je,“ řekl Durzo. Divoce se zasmál.
Falešné představy, které mohl Kylar mít o tom, že ho Durzo snadno přemůže, protože nedokáže ovládat svůj Talent, okamžitě zmizely. Durzo ho zavalil smrští úderů tak rychlých, že to ani nemělo být možné.
Kylar ustupoval, vykrýval některé údery a před dalšími uskakoval. Durzo použil všechny triky ze svého repertoáru. Jeho meč se míhal v sestavách, které stuhu na jílci změnily v jasný rudý proud. Účelem stuhy bylo odlákat oči protivníka od hrotu meče. Každý, jehož pozornost by odvedla, by zjistil, že si jeho žebra našla ocel.
Nebyl to pouze meč, co mělo Kylara zmást. Durzo mohl výpad na Kylarovu hlavu doprovodit kopnutím do kolena nebo ho udeřit volnou rukou přes tvář. Kombinace následovaly jedna za druhou a splývaly v bouřící řeku smrtících pohybů.
Kylar blokoval a uskakoval, dál a dál ustupoval. Durzo mu nenechával čas na přemýšlení, ale Kylar neustále dával pozor na okolní místnost. Zabírala celé nejvyšší podlaží věže, takže měla kruhový tvar zploštělý na jednom konci dveřmi a na opačném komorou.
Známý boj s Durzem ho pomalu uklidňoval. Jistě, vždycky s ním prohrál, ale tentokrát to bude jiné. Muselo být.
Nával energie projel jeho pažemi, mrazilo to, měl pocit, že se mu postavil každý chloupek na těle. Odrazil úder a srazil Durzův meč stranou, jako by vážil jen čtvrtinu své váhy. Blint se v okamžiku vzpamatoval, přestal však postupovat.
Kylar stál jen krok od zdi vedle sekretáře z třešňového dřeva. Blint švihnul mečem proti jeho očím, ale byla to jen finta. Skutečným Blintovým útokem bylo kopnutí proti Kylarovu koleni. Kylar padl na zeď a vykopl, aby zastavil Blintovu blížící se nohu. Blint předpokládal, že jeho meč narazí na odpor, a udeřil příliš tvrdě. Jeho těžké ostří se zabořilo hluboko do sekretáře.
Kamenná stěna praštila Kylara do zad, když do ní narazil, a rychle se znovu napřímil. Místo aby se pokusil vytrhnout svůj meč ze sekretáře, Durzo sáhl za ramena a vytáhl pár hákových mečů. Každý měl nad rukojetí srpkovitou čepel, ale jinak to byly obyčejné meče s hákem na hrotu, který sloužil k zachycení meče nepřátel.
„Tyhle nesnáším,“ řekl Kylar.
„Já vím.“
Kylar zaútočil, stále se snažil sladit svůj Talent s bojem. Zatím mohl říct, že se jeho svaly pohybují rychleji a jsou silnější, byly však hranice, jak rychle mohou dva bojovníci s Talentem bojovat. Talent vám nepomůže rozhodnout se rychleji, takže to nebyl jen obyčejný zrychlený boj. Kylar musel být opatrnější − a stále neměl ponětí, jestli jeho Talent ochrání i samotné tělo. Pokud Blint pronikne Kylarovou obranou Talentem posíleným kopem, popraskají mu žebra jako suché haluze, nebo jsou posílené stejně jako svaly?
Jediným způsobem, kterým to mohl zjistit, to zjišťovat nemínil.
Blint nechal Kylara přijít blíž, hákovými meči se jen bránil. Když se přiblížili k posteli, začal háky používat. Jakmile Kylar udeřil, Durzo nechal jeho meč sjet až k háku a strhl Odplatu stranou. Následovalo seknutí shora druhým mečem.
Kylar uskočil dozadu a zjistil, že ho zahnal přímo na jedno ze širokých věžních oken. Durzo vyrazil vpřed a zachytil nízký sek, nestočil ho však stranou, místo toho ho zachytil druhým hákem a Kylarův meč tak zastavil.
Když se Kylar pokusil o výpad, Blint svedl jeho meč vedle své hlavy a vykroutil mu ho. Odplata zarachotila na podlaze za Kylarem. Blint ho kopl do hrudníku, Kylar jeho nohu jen taktak zpomalil rukama, které zvedl, když vytahoval dýky.
Narazil do okna, cítil, jak se rozbíjí sklo, tříští dřevo a praská petlice. Měl nepříjemný pocit pomalého pádu do prostoru.
Snažil se něčeho zachytit, čehokoliv. Kylar se obrátil, otočil se kolem své osy se zoufalou elegancí padající kočky. Jeho dýky odlétly stranou a vydané zemské přitažlivosti napospas se zaleskly v měsíčním světle.
Kylar vrazil prsty do zdobné okenní tabule. Jeho ruka se sevřela kolem dřeva a skleněných střepů, když se okno otevřelo dokořán.
Obličejem s křupnutím narazil do zdi věže. Sklo projelo skrz maso na jeho prstech a pak narazilo na kost, když mu ruka sklouzla. Držel se.
Zamrkal, houpal se na jedné ruce. Po paži mu stékala krev. Krev stékala i po jeho obličeji. Visel dvě stě stop nad čedičovými základy hradu a širokou řekou. Z jediného sopečného průduchu na ostrově Vos unikala pára a ke břehu přirazila temná bárka. Pára zářila v měsíčním světle a hluboko pod ní, u lodi, Kylar zahlédl hovořící muže. I z této výšky mohl slyšet řinčení oceli a zběžně zahlédnout khalidorské horaly drtící pěšáky na nádvoří.
Pak z hlavní brány vyrazil seržant Gamble. Vedl šlechtice a víc než dvě stovky cenarijských vojáků. Pokoušeli se uniknout z hradu, přesně jak jim řekl Kylar, ale jak se blížili k východní bráně, Khalidořané posílení více než sto horaly přicházeli z opačné strany hradu.
Během pár vteřin se nádvoří stalo frontovou linií ve válce o Cenarii. Hrad a město byly ztracené. Pokud šlechtice povraždí, ztratí celou Cenarii. Pokud se Cenarijci protlačí skrz masu horalů a dostanou se přes Východní královský most, můžou zahájit odboj.
Byla to jen mlhavá naděje, ale v Cenarii naděje nikdy nebývala oslnivě jasná.
Něco prasklo a Kylar poklesl o čtyři palce. Vydrápal se po okně a další pant se vytrhl z podloží. Poslední pant zaprotestoval a povolil.
Kylar přeskočil na okenici připevněnou ke zdi. Jeho prsty zaškrábaly po žaluziích. Zachytil se. Tři lišty praskly a pak se jeho pád konečně zastavil.
Okno poklidně plachtilo pod ním, otáčelo se ve skučícím větru. Dopadlo na kamení jen pár kroků od řeky − přesně tam by skončil Kylar, kdyby spadl. Okno se roztříštilo na hromadu třísek a skleněných střepů.
Kylar vzhlédl. Závěsy okenice se napínaly, pomalu se vysouvaly z kamene.
Skvěle.
* * *
Durzo Blint stál uprostřed masakru a nic z toho neviděl. Po ložnici se povalovala těla. Vedle postele ležely čerstvě uříznuté rozkvetlé lilie − bílé lilie pokropené rudou krví.
Jemná, kdysi bílá noční košile ležela ve velké krvavé louži nedaleko jeho nohou. V mozaice na podlaze byl vypálený černý kruh. Ostrý pach čarodějného ohně zadusil náznak parfému ve vzduchu.
Ale Durzo viděl jen otevřené okno před sebou. Jeho poďobaný obličej byl sklíčený. Oknem vyl vítr, třepetal závěsy a vháněl mu šedé vlasy do očí.
Jeho prsty protáčely po pravé ruce nůž. Prst, prst, zastavit. Prst, prst, prst, otočit. Uvědomil si, co dělá, a vrazil nůž do pochvy. Jeho tvář se zklidnila a on si přitáhl černošedý skvrnitý plášť kolem ramen, aby zakryl opasek plný šipek, dýk a bezpočtu nástrojů a váčků.
Nemělo to skončit takhle. Neměl jsem být tak prázdný. Otočil se zády k oknu, pak se zastavil. Naklonil hlavu na stranu a přes ječící vítr něco zaslechl.
* * *
Kylar cíleně pustil zkrvavenou pravou rukou okenici. Jeho ruka našla prázdná pouta na dýky a stejně prázdnou pochvu na zádech. Zavrčel a zkroutil se, aby vytáhl tanto připoutané ke stehnu. Jeho prsty byly zmrtvělé, zraněné a slabé. Tanto mu z nich málem vyklouzlo.
Lana poutající okenici ke zdi přeřízl snadno. Zrezavělé závěsy hlasitě zapraskaly. Kylar ztuhnul, ale s tímhle zvukem nic nezmohl. Dvakrát se rychle nadechl, pak se oběma nohama odrazil od věže. Zhoupl se zpět k otevřenému oknu a silou Talentu vyzvedl své tělo, jako by se houpal na obrovské houpačce.
Okenice se odtrhla od věže a zůstala mu v rukou a on se taktak zvládl vyhoupnout dost vysoko, aby nenarazil do zdi, místo toho vjel po podlaze do ložnice.
Svým tělem podrazil Durzovi nohy a wetboy spadl přímo na něj, jeden hákový meč mu vylétl z ruky oknem ven. Okenice mezi nimi lapila Durzovy ruce v nešikovné pozici. Kylar Durza praštil okenicí do tváře.
„Já s vámi…“ Kylar udeřil Durza celou svou Talentem umocněnou silou okenicí do obličeje. Wetboy z něj doslova odlétl.
Kylar se odvalil stranou a vyskočil na nohy.
Ale Blint už byl na nohou taky. Odkopl ke Kylarovi podnožku. Kylar ji odrazil nohou, ztratil však rovnováhu a zakopl o ni. Dopadl tváří na ozdobný koberec.
Blint se k němu rozběhl jako blesk, pozvedl hákový meč. Než se pokusil vstát nebo odvalit, Kylar chytil koberec a škubnul s ním.
Blint se pohnul kupředu rychleji, než čekal, a proťal jen vzduch, když koleny narazil na Kylarovo rameno. Přepadl přes ně hlavou napřed.
Durzův těžký zahnutý meč byl stále zaseknutý v sekretáři vedle okna, ale Odplata byla blíž. Kylar ji chytil a obrátil se.
„…nechci…“
Wetboy se vrhl po hákovém meči na podlaze.
„…bojovat!“ Kylar skočil na hákový meč.
Durzo ho zvednul plnou silou svého Talentu. Chvíli to vypadalo, že železné jádro čepele vydrží. Pak meč palec nad jílcem prasknul.
„Možná nechceš, synu, ale něco v tobě odmítá zemřít,“ řekl Durzo. Odhodil zlomený meč stranou, jinou zbraň však nevytáhl.
„Mistře, nenuťte mě bojovat,“ řekl Kylar a hrotem čepele mířil na Durzovo hrdlo.
„Už sis zvolil, když jsi mi odmítl poslušnost.“
„Proč to děláte?“
„Nikdy bych si tě za učedníka nevzal, ale považoval jsem tě za něco, čím nejsi. Ať mi Andělé noci odpustí.“
„Já nemluvím o sobě!“ Kylarova ruka s mečem se roztřásla. „Proč jste mě donutil zradit mého nejlepšího přítele?“
„Protože jsi porušil pravidla. Protože život je prázdný. Protože jsem pravidla porušil i já.“ Durzo pokrčil rameny. „Prostě nás to dohnalo.“
„To mi nestačí!“
Durzo založil ruce a našpulil rty. „Logan umíral s pláčem, víš. Ubohé.“
Kylar se rozmáchnul mečem. Čepel se řítila k jeho krku. Ale Durzo neuhnul. Čepel vklouzla do jeho dlaně a zastavila se, jako by neměla žádné ostří.
Durzovy ruce však byly stále založené na hrudi. Ruka svírající Kylarův meč byla stvořená z čisté magie.
Vytrhla Odplatu z Kylarova sevření. Další ruce se vynořily ve vzduchu, útočily na něj. Kylar je odrážel a couval, zatímco Durzo klidně postupoval vpřed, pulzoval svým Talentem.
Kylar nemohl nic dělat. Odrážel je rychleji a rychleji, ale ruce stále zrychlovaly. Objevilo se pár nejasných rukou, které před ním vytvořil jeho vlastní Talent a jež zablokovaly některé údery, ale nestačilo to. Durzo ho dál tlačil před sebou.
Nakonec se ruce sevřely kolem každého Kylarova údu a přitiskly ho ke zdi, nemohl se pohnout ani o píď.
„Ach, chlapče,“ povzdechl si Durzo. „Kdybych tě naučil používat tvůj Talent, udělal bych z tebe něco opravdu výjimečného.“
Durzo vytáhl vrhací dýku. Protáčel ji mezi prsty. Pozvedl ji. Zarazil se, jako by chtěl něco říct, pak zavrtěl hlavou.
„Je mi to líto, Kylare.“
„Nemělo by. Život je prázdný, ne?“
Durzo si povzdechl. Díval se na Odplatu, která se u Kylarových nohou černě leskla, tak blízko jako měsíční svit, tak daleko jako samotný měsíc. Výraz v jeho tváři byl ztrápený, zklamaný.
Kylar sledoval jeho pohled a zíral na černý meč, který Durzo nosil tolik let, a vzpomněl si…
Zamračený Durzo mu váček vytrhl a převrátil ho. Glób čepeli mu vypadl na dlaň. „Zatraceně. Přesně jak jsem si myslel,“ zabručel.
„Co?“ nechápal Kylar.
Bylo falešné, další falešné ka’kari.
Ale Durzo nebyl v náladě, kdy by odpovídal na otázky. „Viděla ta holka tvůj obličej?“
Kylarovo mlčení mu stačilo.
„Postarej se o ni. Kylare, tohle není žádost. To je rozkaz. Zabij ji.“
Tlusté bílé jizvy křižovaly to, co bývalo překrásnou tváří. Její oči otékaly, černaly − a byla to Kylarova chyba stejně jako deset let staré jizvy.
„Láska je oprátka,“ řekl mu Blint, když k němu před deseti lety vstoupil do učení.
„Ne,“ řekl Kylar.
Durzo se ohlédl. „Co jsi to řekl?“ Černá krev kapala z Odplaty do louže na podlaze.
Stále měl čas to zastavit. Čas poslechnout a žít. Ale jestli Elene zemře, Kylar se ve stínech ztratí navěky.
„Nezabiji ji. A nedovolím to ani vám. Je mi to líto, mistře.“
„Uvědomuješ si vůbec, co to znamená?“ vyštěkl Durzo. „Kdo je ta dívka, že se kvůli ni necháš lovit po zbytek svého krátkého…“ zarazil se. „Je to Panenka.“
„Ano, mistře. Omlouvám se.“
„Při Andělech noci! Já nestojím o omluvy! Já chci poslu…“ Durzo vztyčil prst na znamení ticha. Zvuky kroků už byly blízko. Durzo trhnutím otevřel dveře a s nelidskou rychlostí vtrhl do chodby, Odplata se v tlumeném světle stříbrně zaleskla.
Meč se stříbrně zaleskl? Čepel Odplaty byla černá.
Strážný padl po dvou úderech. Byl to Pařez, starší strážce, který Kylara tak opatrně prošacoval, když si ráno obhlížel panství.
Lucerna v chodbě za Durzem obalila oblíbené dítě stínů tmou, vrhala na Kylara jeho stín, jeho tvář byla téměř neviditelná. Pouhý obrys, černá krev kapala ze špičky Odplaty. Kap, kap. Durzův hlas byl napjatý jak ohýbaná ocel. „Kylare, tohle je tvoje poslední šance.“
„Ano,“ řekl Kylar, jeho ledvinová dýka zasyčela, když ji vytáhl z pochvy a obrátil se tváří v tvář muži, který ho vychoval, který mu byl víc než otcem. „To je.“
Ozval se zvuk, jak se něco kovového začalo kutálet po mramoru. Blížilo se to ke Kylarovi. Natáhl ruku a ucítil, jak ka’kari vklouzlo do otevřené dlaně.
Zvedl ruku a spatřil ka’kari planoucí neskutečně jasnou modří. Přilepilo se k jeho dlani. Zatímco ho sledoval, na povrchu Glóbu začaly žhnout runy. Posouvaly se, měnily, jako by se k němu pokoušely promluvit. Modré světlo mu zaplavilo obličej a on mohl vidět skrz ka’kari, jak nasává krev z jeho pořezané dlaně. Vzhlédl a spatřil na Durzově tváři zděšený výraz.
„Ne. Ne, tohle je moje!“ zaječel Blint.
Ka’kari najednou zčernalo jako olej.
Co tehdy Durzo řekl? Stříbrné ka’kari bylo další padělek. Ty jsi ukradl mé ka’kari. Nemyslel tím stříbrné ka’kari. Černé ka’kari. Ka’kari, které Durzo nosil celá léta, ukryté jako povlak na čepeli Odplaty.
Ka’kari si sama vybírají své pány. Z nějakého důvodu si černé ka’kari vybralo Kylara. Možná si ho vybralo už před lety, ten den, když ho Durzo zbil, že se znovu sešel s Panenkou. Ten den, kdy modré světlo pokrylo černou čepel. Když Durzo zakřičel: „Ne, takhle ne! Je moje!“ zatímco se žhnoucí modrý oheň propaloval Kylarovými prsty. Durzo ho odhodil stranou, takže nemohlo dokončit připoutání ke Kylarovi. Kylar by nemohl Durzovi ukrást stříbrné ka’kari, kdyby si připoutal černé. Teď věděli, že ho neukradl, protože šlo o padělek. Ve městě nikdy nebylo žádné ka’kari kromě Durzova černého.
A Durzo od toho dne věděl, že když nechá Kylara naživu, ztratí černé ka’kari navždy. Durzo mu ho dokonce včera v noci nechal, aby měl Kylar šanci.
Ale teď už bylo příliš pozdě.
Durzo vypadal, jako by toho chtěl Kylarovi říct víc, chtěl nějak ulevit své bolesti. Ale on nikdy nebyl muž slov.
Místo toho, jen pár kroků od něj, hodil do Kylarovy tváře nůž.
Čas se nezastavil.
Svět se nesmrskl na špičku otáčejícího se nože.
Zoufalství se však vypařilo v horku šílené naděje v Kylarově srdci. Ani si nevšiml, že se jeho ruka pohnula, netušil, jak ji uvolnil, nedokázal říct, jak se ka’kari dostalo z meče na podlaze do jeho dlaně. Prostě tam bylo.
V nezpomaleném zlomku vteřiny černá hmota vytryskla z konečků jeho prstů a rozstříkla se po otáčejícím se noži, který letěl k jeho tváři, jako by se rozprskla na dlažbě.
Když se Kylar podíval znovu, nůž byl pryč.
Cink.
Kylar se podíval dolů, aby zjistil, co ten zvuk způsobilo. Ka’kari se k němu kutálelo po podlaze. Při kutálení se chvělo, a když se dokutálelo na jeho botu a zmizelo v jeho kůži, ucítil Kylar příval energie.
V duchu pokrčil rameny a napjal se proti přízračným rukám, jež ho držely na zdi. Lehce dopadl na nohy, natáhl ruku ke svému starému mistrovi a vypustil na něj proud energie.
Durza to odhodilo dozadu, jako by se mu do tváře plnou silou opřel hurikán. Znovu a znovu padal, klouzal a kutálel se po podlaze, dokud ho nezastavila zeď.
Kylar uchopil svým Talentem Odplatu a přitáhl si ji do dlaně.
„Nebojuj, když nemůžeš vyhrát,“ řekl Kylar. „A nebojuj, když nechceš vyhrát. Je to správně?“
Durzo se vydrápal na nohy, neozbrojený. Zaujal obranný postoj a ušklíbl se. „Někdy bojovat musíš.“
„Tentokrát ne,“ řekl Kylar. Pozvedl meč a rozběhl se k němu. Durzo se ani nepohnul, jen se Kylarovi díval do očí, připravený. V poslední vteřině Kylar uhnul stranou a proskočil oknem do měsícem prosvíceného vzduchu obklopujícího severní věže.
Jeden z mužů na loďce byl Roth.
57.
Logan neměl v úmyslu nechat kohokoliv, aby si z jeho pytle udělal měšec, a Rotha Ursuula určitě ne. Ve skutečnosti se toho bastarda chystal zabít. Nedělal si hlavu s tím, že je neozbrojený a nahý − Roth předpokládal, že ho tím připraví o důstojnost − vztek mu dodával sílu. Všechna ta krutost, zkaženost a hrůza, kterou Logan poslední den viděl, se změnila ve vztek. Stane se zase člověkem, později. Teď byl tvrdá, křišťálově jasná, zhmotnělá zuřivost. Logan přemýšlel, jak by i se svázanýma rukama zabil oba strážné. Nemyslel si, že by bylo mnoho věcí, které by ho se vztekem, jenž planul v jeho těle, dokázaly zastavit.
Kromě magie. Roth to věděl také a poslal svého čaroděje, Nepha Dadu, aby Logana eskortoval do žaláře. Neph se očividně vyznal v plánech hradu, protože se chodbami kolem pokojů služebnictva, zadními schodišti a sklepy bez námahy proplétal.
Město Cenarie mělo jen jednu věznici, spojenou s hradem jediným tunelem − nyní obsazeným khalidorskými horaly − a oddělenou od zbytku města dvěma rameny řeky Plith. Vězně do žaláře vozili na lodích. Jen pár jich věznici opouštělo. Pro odsouzence, kteří sem přišli, by vyšlo nastejno, kdyby je pohltila země.
Nebo tomu říkají Chřtán z úplně jiného důvodu, pomyslela si část Logana, již neovládal pouhý vztek, když na jeho smysly zaútočil podivný zápach. Ze severní strany ostrova Vos totiž neustále unikaly páry a naplňovaly vzduch ve vězení zápachem síry, než si konečně našly cestu na povrch.
Neph Dada se zastavil před železnou branou, zatímco jeden z Loganových strážných hledal klíč. Neph se na muže upřeně podíval a mávnul rukou před zámkem, černé výrůstky na jeho pažích se skoro nepohnuly. Zámek cvaknul.
Strážný ukázal správný klíč a chabě se usmál.
„Mám na práci i jiné věci,“ řekl Neph. „Zvládnete to odsud sami?“
„Ano, pane,“ vyhrkl strážný a nervózně si Logana prohlížel.
Loganovo srdce pookřálo. Bojovat nahý se dvěma ozbrojenými muži nebyla dobrá volba, ale s Nephovými magickými pouty svírajícími jeho paže, která mu poskytovala jen tolik prostoru, aby mohl šoupat nohama, by nezmohl vůbec nic.
„Dobře. Ta pouta vydrží přibližně deset minut,“ řekl Neph.
„To je spousta času,“ ujistil ho strážný.
Neph si odfrknul a opustil je. Strážný s velkým nosem zamknul železnou bránu, dával Loganovi čas přivyknout slabému osvětlení místnosti. Napravo a nalevo byly dveře s okénky zakrytými železnou mříží.
„V případě, že tě to zajímá,“ řekl Nosáč, „tohle jsou nejlepší pokoje v našem zařízení. Opravdu sladká místečka. Pro šlechtice. Nic pro tebe, myslím.“ Zachechtal se.
Logan se na muže zpříma podíval.
„Támhleta rampa vede na povrch. Taky nic pro tebe.“
Strážný s obličejem jako lasička se zahleděl na Nosáče. „To se vždycky posmíváš nebožtíkům?“
„Vždycky,“ řekl Nosáč a vrazil si prst do nosu. „Co?“ zeptal se, když ho Lasička obdařil dalším pohledem. „Jen se škrábu.“
„Sklapni,“ zavrčel Lasička. „Jdeme dolů na trojku?“
„Jo, až dolů k Vřískalům. Uděláme to rychle.“ Nosáč zaklepal na čtvrté dveře, které míjeli. „Budu hned zpátky, zlatíčko.“
Z cely se ozýval tichý pláč, ale dívka se na něj nepodívala.
„Ta holka mě rozpaluje,“ zavrněl Nosáč. „Viděl jsi ji?“
Lasička zavrtěl hlavou, a tak Nosáč pokračoval: „V obličeji má víc jizev než horal blech, ale kdo se jí potřebuje dívat do obličeje, co?“
„Princ ti vyrve jazyk, jestli se jí jen dotkneš,“ varoval ho Lasička.
„Aha. A jak se to dozví?“
„Dnes v noci přijde sem dolů. Chce osvobodit naše chlapce ze Sa’kagé a chce zkontrolovat tu ženskou a nějaké děcko, co sem přitáhli,“ řekl Lasička.
„Dnes v noci? Sakra, ona mi nezabere ani pět minut,“ zasmál se Nosáč.
Prošli dvěma patry uměle vytvořených tunelů. Zápach namačkaných lidí houstl a mísil se s pronikavým pachem síry, splašků a dalších věcí, které Logan nedokázal identifikovat. Opakovaně zkoušel svá pouta, ale nic se nezměnilo. Sotva se mohl pohnout. I tak čekal na svoji šanci. Nestačilo jen utéct. Musel zabít oba strážné, vzít klíče a zapamatovat si cestu ven.
Vřískalové byli ve třetím patře, když však vstoupili do přírodních jeskyní, jen trochu rozšířených kopáči, Logan žádné vřískání neslyšel.
„Už nemusíme chodit dál,“ rozhodl Nosáč a zastavil se před dvojitými železnými vraty. „Tihle bastardi se vo všechno postarají. Já ho z Díry tahat nemíním. K těm zvířatům se nepřiblížím.“
„Díra?“ zeptal se Logan.
Nosáč se na něj potměšile podíval, vypadal, že ho ochotně postraší. „Pekelná řiť. Pro násilníky, vrahy a magory tak velký, že je pro ně šibenice škoda. Hodí je tam dolů, ať se tam sežerou navzájem. Vodu musí volízat ze zdí a dozorci jim nikdy nedají dost chleba. Někdy ho i pochčijou.“
„Tak kdo udělá… ty víš,“ zeptal se Lasička a nejistě vytáhl nůž. „Ty pouta nevydrží věčně.“
„Udělat co?“ zeptal se Nosáč.
„Ty víš. Ufiknout mu je.“
Logan zkusil pouta, byla pořád příliš pevná. Paže měl přitisknuté k bokům, trup rovný jako pravítko a jeho nohy se mohly najednou pohnout jen o pár palců − a strážní to věděli. Bohové.Docházel mu čas.
„Já to udělám,“ zavrčel Nosáč. Vzal tyč se smyčkou na konci, smyčku Loganovi přehodil přes krk, pak tyč podal Lasičkovi. „Podrž ho. Nedáme mu žádnou šanci. Dej mi to.“
Lasička podal nůž Nosáčovi. Byl to jen obyčejný nůž, ale Logan z něj nedokázal spustit oči. Jeho vztek se smísil se strachem, zamrazilo ho. Oni to udělají. Bohové, ne. Vzpínal se, trhal rukama i nohama jako zvíře. Ale bez ohledu na to, jak moc se otřásal, svíjel a kroutil, pohnul se sotva o píď.
Nosáč se chechtal a Lasička utáhl Loganovi kolem hrdla lano, až začal rudnout. Bylo mu to jedno. Ať mě zabijí hned teď. Bohové! Nosáč řekl: „Je dost zlý, že spolu nepracujeme dýl.“
„Proč?“ zeptal se Lasička a oběma rukama nervózně svíral tyč.
Nosáč vrazil do Lasičkova oka nůž. Muž se postavil na špičky a zuřivě sebou trhal, pak padl.
„Protože pak bych tě k nám zkusil přibrat, místo abych tě nabral nožem,“ zasmál se Nosáč vlastnímu vtipu a přeřízl smyčku na Loganově krku. Logan na něj zíral, ohromeně mlčel, jeho vztek a strach pomalu opadávaly.
Nosáč si toho nevšímal. „Až se budeš moct hejbat, navleč si tohle. Smůla, že neposlali nikoho ve tvý velikosti,“ řekl Nosáč, když svlékal Lasičku.
„Kdo sakra jsi?“ zeptal se Logan.
„Na tom nezáleží,“ řekl Nosáč a hodil Loganovi Lasičkovy kalhoty. „Záleží na tom, pro koho dělám.“ Ztišil hlas, aby ho nemohli zaslechnout vězni. „Dělám pro Jarla. Přítele tvého přítele.“
„Pro koho?“
„Jarl řekl, že ti mám vzkázat, že je přítel tvého přítele.“ Nosáč nožem rozřízl Lasičkovy spodky. „Jen jsem ti řekl, co jsem měl říct…“
„Co to sakra děláš?“ přerušil ho Logan.
„Řežu mu pytel.“
„A do hajzlu!“ Logan zavřel oči a býval by se otočil stranou, kdyby mu to pouta dovolila.
Nosáč si ho nevšímal a řezal. „Zatraceně! No, není to nic pěknýho, ale udělat se to musí. Dobrý pro nás, že má stejnou barvu vlasů jako ty, co?“ Vstal a zatřásl před Loganem kusem masa. „Koukni, fešáku, tohle nebyl můj nápad. Ale když Roth dostane tenhle tvůj pytel a já příhodně zahynu během povstání, možná to přežijeme. Rozumíš?“
„Ne.“
„To je zlý. Nemáme moc času. Ty kecy, které jsem měl cestou dolů, byla pravda. V prvních celách jsou ženská a malá holka. Jarl po nás chce, abychom je dostali ven. Chce zjistit, proč po nich Roth tak touží. Vypadá to, že tvoje pouta slábnou. Čapni jednu nohu.“
Logan zjistil, že může pohybovat rukama, když dost zatlačí, a že nohy jsou na tom stejně. Chytil jednu Lasičkovu nohu − vyhýbal se pohledu na jeho rozkrok − a začal ho s Nosáčem táhnout.
„Takže všechny ty řeči byly jen proto, abych se to dozvěděl?“ zeptal se Logan.
Nosáč se zamračil na velkou železnou mříž zasazenou nad dírou v podlaze. Díra byla dost hluboká, aby Logan ve slabém světle louče neviděl na dno. Nosáč vytáhnul klíč a odemknul dvířka na okraji mříže. Z Díry se ozvalo funění a vrčení, které by Logan jen stěží považoval za lidské.
„A taky jsem chtěl zjistit, jestli on něco neví, než ho zabiju,“ potvrdil Nosáč. „Pomoz mi ho tam hodit. Neboj, je to dost hluboký a stěny jsou strmý.“
Logan mu neochotně pomohl. Pořád se nemohl dost ohnout, aby dosáhl na mříž, proto ji Nosáč podržel a Logan shodil Lasičku do Díry.
Ďábelské výkřiky neskrývané radosti prořízly vzduch a dole okamžitě vypukl boj.
Otřesený Logan odstoupil od Díry. „Jaký je plán?“
„Plán?“ Nosáč se podíval do tmy dole a zavrtěl hlavou. „Vypadneme odtud. Jestli Roth dneska zvítězí, bude celý žhavý, aby tě našel. Jarl má pár chlapů, kteří nahlásí, že viděli tvoje tělo. Někdo další mě uvidí umírat a pak se přizná, že obral moji mrtvolu. Ukáže Rothovi tvůj ‚váček na mince‘.“
„To je dost slabý plán,“ řekl Logan. „Zavřeš tu zatracenou mříž?“
„Nahoře umírají stovky mužů. Pokoušet se zjistit, co se jednomu z nich stalo, bude nemožné. Roth to ví. Stejně je tohle to nejlepší, co můžeme udělat, abychom si udrželi hlavu na ramenou. Jarl se pak rozhodne, jestli ten kousek s ‚váčkem na mince‘ už nebude moc.“
Nosáč se znovu podíval do Díry, odkud zaznívaly nezaměnitelné zvuky krmení. Otočil se na Logana a ušklíbl se. „Tohle tě donutí přemejšlet, co?“
Logan znechuceně zavrtěl hlavou. Znovu se na Nosáče podíval právě ve chvíli, kdy z Díry vylétlo laso. Elegantně přistálo na Nosáčových ramenou.
Logan si v tom okamžiku uvědomil, že lano je spletené ze šlach a napadla ho hloupá myšlenka: Jaké zvíře tam dole je dost velké, aby si mohli udělat laso z jeho šlach?
Nosáčovy oči se naplnily hrůzou, pak se lano napjalo a strhlo ho na zem. Praštil sebou přímo na otevřenou mříž, roztáhl ruce a nohy, aby nepropadl dolů. Když ale napnul paže, smyčka mu sklouzla z ramen na krk. Z Díry se ozval divoký smích. Logan zavrávoral směrem k němu, pohyboval se rychleji než před půl hodinou, přesto byl příliš pomalý.
Nosáč vytřeštil oči, když se mu laso utáhlo kolem krku. Muselo za ně tahat nejméně pět mužů. Jeho ruce slábly, mrkal na Logana, oči groteskně vyvalené.
Pak jeho paže ochably a on zajel do Díry.
Logan se muže pokusil zachytit. Místo toho zakopl o poslední zbytky svých pout a najednou zjistil, že se sám kutálí k Díře.
Zachytil se mříže a podíval se dolů. Matně rozeznával obrysy mužů v chumlu těl, údy se zvedaly a dopadaly, vřískali jeden na druhého a rvali se spolu o Nosáče, který se mezi nimi zmítal a ječel.
Logan se tam držel celou minutu, nedokázal dostatečně pohnout rukama nebo nohama, aby se odstrčil stranou. Nosáč se postupně přestal třást a temné postavy se od sebe odtáhly, aby se nakrmily.
Pak jeden zahlédl Logana a vykřikl.
Logan se odkulil stranou, jak nejrychleji mohl. Cítil, jak se slábnoucí magická pouta napjala a povolila. Dopadl zády na špičaté kameny, pak se posadil a rychle mříž zavřel.
Klíč vypadl z Nosáčovy ruky, když ho laso strhlo do Díry, ale Logan byl příliš otřesený, aby mříž zamkl. Nejistě se postavil a vrátil se do sálu.
Oblékl si Lasičkovo oblečení, natáhl ho na své vyšší a mnohem svalnatější tělo. Měl štěstí, že oblečení bylo volné, jinak by mu vůbec nepadlo. Nazul si boty, které ho příšerně tlačily, a vstal.
Pokoušel se v sobě najít dost síly, aby se vrátil a zamkl mříž. I kdyby se do vězení nikdy nevrátil, tenhle den ho bude pronásledovat v nočních můrách po zbytek života. Poslední věc, o kterou stál, bylo vrátit se dlouhou chodbou k Díře.
Nemohl však těm zvířatům poskytnout ani nejmenší šanci na útěk.
Opatrně postupoval dlouhou chodbou, pomalu, i když věděl, že by si měl pospíšit. Pár kroků od mříže se zastavil. Zůstal klidný, i když zezdola slyšel zvuky lidí trhajících maso. Chtělo se mu zvracet.
Seshora k Loganovi dolehl zvuk blížících se hlasů. Slova se rozléhala dlouhými kamennými chodbami.
„Hej, ty!“ dožadoval se hlas s khalidorským přízvukem.
Nějaký muž v poslední řadě cel před Dírou odpověděl, Logan však nedokázal rozeznat slova.
„Neprošli tudy dva muži a vězeň?“
Logan ztuhnul, když vězeň něco zamumlal.
„Vidíš?“ řekl hlas. „Tudy nešli. A věř mi, že dolů k Díře jít nechceš.“
Logan tiše požehnal vězni, který pravděpodobně lhal nepříteli jen ze zvyku, ne aby ho zachránil.
„A ty sis myslel, že ti vězeň řekne pravdu?“ řekl muž s kultivovaným khalidorským přízvukem. „Princ požaduje potvrzení smrti Logana Gyra. Všichni vaši muži budou spolupracovat a prohledají zbytek žaláře. Chceš nám v tom snad bránit?“
„Ne, pane!“
Nepřirozené blikající červené světlo ozářilo dlouhou chodbu.
Čaroděj! A do prdele! Kam jen můžu jít?
V mihotavém světle louče Logan znovu prohlédl chodbu, ale nenašel žádné výklenky, nebylo kam se schovat. Byla to slepá ulička.
To jsem byl tolikrát ušetřený smrti jen kvůli tomuhle?
Logan zvažoval šílený výpad proti blížícím se mužům. S nožem to bude těsné, ale mohl by to zvládnout, když jako prvního zabije čaroděje.
„Tohle je místo moci, točí se mi z něj hlava,“ ozval se další hlas.
„Přesně tak,“ odpověděl první čaroděj. „Tolik zla jsem na jednom místě necítil od doby, kdy − no, kdy jsem se naposledy potkal s naším vladařem.“
Z nějakého důvodu jim to přišlo vtipné. Logana píchlo u srdce, když zaslechl nejméně šest smějících se mužů.
Šest mužů. Možná pět čarodějů. Minimálně dva. I kdyby tam byli dva čarodějové a čtyři vojáci, Logan by prohrál. A červené světlo bylo stále jasnější, byli od něj jen pár kroků.
Logan se s hrůzou podíval na mříž. Byl to jediný způsob. Hrabě Drake mu řekl, že život je drahocenný, že sebevražda je pro zbabělce, hřích proti Bohu, kterému hodíte do svaté tváře jeho dar.
Co mu to jednou řekl Kylar? Nabízely se jim prostitutky z černého trhu, dívky, které působily mimo kontrolu a ochranu Sa’kagé. Dívky, nemohlo jim být víc než dvanáct, se jim nabídly pro zvlášť ponižující praktiky. Logan o tom nechtěl ani slyšet. Kylar jen řekl: „Překvapilo by tě, co jsi schopný udělat, abys zůstal naživu.“
Překvapilo by tě, co jsi schopný udělat, abys zůstal naživu.
Logan otevřel mříž a protáhl se dovnitř. Jednou rukou se pověsil na kovové pruty, zatímco druhou mříž zamknul. Pak vrazil klíč do kapsy, vytáhl nůž a spustil se do pekel.